Přidat názor k článku Jirka a my - můj vlastní příběh

Vláčím za sebou téměř stejnou hrůzu jako ty a cítím to stejně, jako bys mi mluvila z duše.Jenom při čtení tvého příspěvku mi bylo, jako když mi někdo otáčí nožem v živé ráně a to už uběhlo 8 let. 8 let strachu, že o ní někdo bude mluvit, že se mě nedej bože na ní zeptá. Je to moc krásně sepsané (jestli se to v tomto případě dá vůbec říci), ale nikdo z vás v tom nemůže hledat univerzální návod, jak se zachovat v takových situacích. Takový návod prostě neexistuje a ani nebude existovat.