Petro, víš, co mě nejvíc posunulo?
Takové klišé - syn prudič se v 8 letech "ztratil", hledala jsem ho jako šílená, zapojila celou rodinu, celou vesnici, nakonec policii...on se v pohodě po 2 hodinách vybatolil z výtvarného studia (spletla jsem si Po s Út
) a divil se, že ho jedna "teta" rozzářeně nakládá do auta a veze domů - když dorazil domů, věděla jsem, že může udělat cokoliv a štvát mě jakkoliv, a já ho stejně budu ho v té hloubce duše milovat a ochraňovat, ačkoliv ho 25x denně budu chtít uškrtit
...a ten pocit mi zůstal.