Přidat názor k článku Jirka a my - můj vlastní příběh

moc děkuji za krásný článek,mocinky moc mi pomohl
zrovinka umřel jeden malej postiženej chlapeček,kterého jsem měla mocinky moc ráda
ve škole se rozhodlo že se o smrti lukáška nebude mluvit,protže se neví jak by reagovali a raději se jim bude říkat lukášek nepříjde a doufat že přes prázdninyx na něho zapomenou
nemám tenhle přístup ráda,ale musím se přispůsobit,mnohem radši bych byla aby se dětem ve škole řejklo lukášek nepříjde spinká a už se neprobudí a uděla se třeba nějakéj společnéj výtvor třeba se namaloval na karton andílek na oblášku k tomu nějaké fotečky,jeho oblíbená činnost,vzkaz pro lukáška do nebíčka prostě nějak to vyjádřit a né ze smrti dělat TABu kdy konečně příjde doba kdy smrt bude tabu bude se o ni a o zemřelém naprosto normálně a otevřeně mluvit,vždyt to je to co všichni z nás tolik potřebujeme