Přidat názor k článku Kam mizí zamilovanost aneb Život po závěrečných titulcích

Já teda nevím, ale vdávat se v období zamilovanosti, jež kdysi kdosi popsal slovy "doba, kdy zažívací ústrojí končí květinou", je začátečnická chyba... Není to dobrej podklad pro harmonický soužití... Já mám přítele, o kterým vím, že bude do konce života rvát špinavý trenky mezi čistý, že ho nikdy nepřesvědčím, že oblečení se skládá tak, aby se vešlo do skříně, ačkoli je to muž inteligentní, romantikej, zajímavej a se širokým rozhledem... Navíc mě filmová kýčovitá romantika irituje natolik, že jsem si výslovně odmítla pořídit televizi. Vyznávám "romantiku pro náročný", jejíž vyznavači prohlašují, že výlet do přírody, při kterým člověk nezmokne, nezabloudí a nedostane průjem, není to pravý romantický dobrodružství. Pochopitelně s nadhledem, ale něco na tom je. Mám toho svýho milýho nesmírně ráda, ale realisticky. Vím, že jednou může dopadnout jako dement, rozmazávající si hovna po obličeji. Například lidi s pokročilým alzheimerem to běžně dělají... TAKOVÁ je realita života. Budu - li toho ještě fyzicky schopná, budu chodit a utírat ty hovna, kažej den několikrát, ve všední dny i neděle, pořád, do konce života nebo sil. To je podle mě skutečná láska a romantika.