Naprosto souhlasím, hlavně s tím otcem. První dceru jsme adoptovali, když jí bylo pět let, i přesto jsou všichni překvapení, že jsem s ní nebyla na RD
Co víme, chodila do jeslí od 6 měsíců, dnes je už dávno dospělá, normální, vyrovnaná holka, úspěšná v práci i osobním životě.
S druhou dcerou byl doma manžel. Běžně jsem slýchávala - A to se nebojíte nechat doma dítě s otcem? Ví váš manžel vůbec, co má dělat s dítětem.
Ze začátku jsem trpělivě vysvětlovala, že manžel je naprosto normální, psychicky zdravý člověk, není pedofil, feťák, alkoholik a dokonce má kurz první pomoci. Pak už jsem toho začala mít dost.
Osobně jsem pro vytvoření sítě jeslí, ať maminky mají možnost si vybrat.
Díky starší dceři znám i pohled dnešních mladých potenciálních matek
a připadá mi, že se dělí na dvě skupiny - ty s nižším vzděláním, které chtějí MD co nejdéle, aby nemusely chodit do práce a snaží se "prorodit" co nejblíže k důchodovému věku a na ty s vyšším vzděláním, které zase dítě odkládají a odkládají, protože vědí, že po čtyřech letech doma si už na trhu práce neškrtnou (myšleno v oboru, který studovaly a na odpovídající pozici)