Přidat názor k článku Dvouletí do školky: Nejdou zájmy rodičů proti zájmům dětí?

Já to taky neřeším, každý to bereme podle svých zkušeností i možností. Srovnání s LDNkou teda kulhá na obě nohy. Někdy je i ta LDNka nezbytná. My tam měli babičku, i když se jí tam nechtělo, stejně tam byla před smrtí jen krátce. Jenže doma nebyl nikdo, kdo by ji denně napichoval hadičky do žíly, protože byla na umělé výživě, selhávaly jí postupně orgány. To jsme věděli cca půl roku a myslím, že ona si byla vědoma toho, že se bude loučit se světem.

Jenže u dětí jde přece o pobyt dočasný. Já jsem do školky chodila na poč. 60. let, moje dcera koncem 80.let. S pobytem doma se to srovnávat absolutně nedá: ve školce si děti vyhrají, někdo jim připraví oběd, pardon, takový luxus jsem doma neměla, abych si mohla hrát s dítětem a ještě na něj výchovně působit a aby mi mezitím někdo připravil oběd! Nedejbože, aby ještě třeba uklidil, vyžehlil a umyl okna. Z tohoto hlediska jsem školku považovala a stále považuju za fantastické zařízení, které mi neskutečně šetří práci. Jak já, tak dítě přijdeme na jiné myšlenky a doma si sebe víc vážíme. Ne, že by mi nebylo líto, když šlo dítko do školky, viděla jsem, jak se naše cesty rozdělujou a ono už má zážitky, u kterých já nejsem. Jenže to dítě šlo za těmi zážitky a bylo jimi nadšené! Copak jsem ho mohla násilím držet doma? To bych mu přece víc uškodila! Jen mi teda bylo líto, že se školka vybodla na vyučování jazyků, to bych zavedla okamžitě, aspoň do některých tříd. Ta děcka do sebe ty vědomosti ssajou jako houby a v životě se jim ta znalost neztratí.