Přidat názor k článku A stejně jsi adoptovanej!

Náš syn je v pěstounské péči, navíc tmavší než my, přijali jsme ho ve třech letech a stýká se s rodiči, takže tajit před ním i okolím v podstatě nejde a ani bychom nechtěli. Mluvíme s ním i s ostatními našimi dětmi o všem velmi otevřeně přiměřeně věku a doufám, že se postupně naučí sám na podobné situace reagovat. Byl u nás asi šest týdnů, když se poprvé viděl se svým novým pětiletým bratrancem. Hned při prvním kontaktu se zvídavý bratranec našeho tříleťáčka zeptal, jestli jeho maminka umřela. Zasáhli jsme, v klidu situaci vysvětlili a život i jejich vztah jde dál. Za otázkou nebyl zlý úmysl, ale čistá zvídavost. Proto myslím, že je třeba o adopci s dítětem přirozeně mluvit a bylo by úžasné, kdyby o adopci přirozeně mluvili s dětmi rodiče, jejichž děti adoptované nejsou, aby věděli, že jsou děti, o nichž se jejich maminky nemohou starat a tak si je vybere nová maminka s tatínkem (myslím, že tahle informace je pro předškolní děti dostačující). Pokud by touhle základní informací byli kamarádi našich dětí vybaveni, mnohé v jejich vztahu k našemu synovi i jiným adoptovaným dětem by se usnadnilo.