Přidat názor k článku Pomoz mi, abych to dokázal sám!

Ano, přesné... tím jednoduchým a rychlým "moc pěkný", "šikulka"... často děti naopak odbudeme. Montessori přístup by měl vypadat asi tak: to tráva má úžasně zelenou barvu, koníkovi jsi nakreslila zvláštní, smutné oči... nepřipadají ti smutné? Mně ano. Ale ta holčička vypadá vesele."
Já ale neberu nic jako dogma. Taky dítěti říkám: "krása" a "šikulka". V článku mě ta citace nicméně překvapila. Zvlášť ono "miláčkové". Já to tedy v klasické škole slýchala dost často a nesnášela jsem to, bylo to vždy ponižující.
Učitelka by v montessori mohla říct třeba: "Zdá se vám, že se nám dneska společná práce podařila? Jaký z ní máte pocit? Já nemám moc dobrý, myslím, že se nám hodina narušila tím a tím a to mě osobně mrzí." Tudíž pocit ano, ale zároveň se svým pocitem se ptát i na pocit druhého. A hlavně, bez ironie, shazování, a priori hodnocení!