Přidat názor k článku A stejně jsi adoptovanej!

Ivet, podle doporučení odborníků i z vlastní zkušenosti doporučuju nečekat až na čas před nástupem do školky. My jsme dceři tom, jak jsme si ji přivezli, povídali už od kojeneckého věku, i když tomu ještě nerozuměla. Ale zvykli jsme si my, přestalo to pro nás být citlivé téma, dokázali jsme o tom mluvit bez dojetí, bez hledání správných slov. Později jsme si k tomu ukazovali fotky, dcera pak tohle povídání měla moc ráda, sama si přála, abychom jí o tom povídali. Takže její příchod do rodiny jí přišel naprosto přirozený, normální, až později začala vnímat, že to může být i jinak, že některé maminky si děťátko přivezou a jiným se narodí z bříška a ještě později, že i ty přivezené byly u někoho v bříšku. Šlo to přirozeně, nenásilně, podle jejích otázek a životních situací, teď už jsme ve fázi, že se nedávno (je jí šest) zeptala, jak se jmenovala, než měla naše příjmení. A pak tím šokovala babičku a dědečka )

A jak psal někdo dřív - u nás ve školce si učitelky tuhle informaci ani při přechodu do předškoláků k jiným učitelkám nepředaly, počítala jsem spíš s tím, že si to řekly, ale i tak jsem to novým učitelkám sdělila a nevěděly to. Docela mě to potěšilo.

A psycholožka na střední škole - to je tedy síla !!!