Přidat názor k článku Dvouletí do školky: Nejdou zájmy rodičů proti zájmům dětí?

Milióntý článek na stejné téma a po miliónté tlačen do extrému. Jak může autorka vůbec srovnávat to, co prožívaly děti za války nebo holocaustu, s prožitky dítěte, které tráví třikrát týdně tři hodiny ve školce?! Opět stejné přehánění a dezinterpretace - doporučení vytvořit ve školkách podmínky pro mladší děti neznamená, že by tam dvouletí "měli" chodit, a už vůbec ne na denně na celý den, aby to hned znamenalo, že je rodiče dávají všanc institucionální výchově. Momentálně žiji v cizí zemi, kam jsme se přestěhovali, když dceři bylo 2 a čtvrt roku. Neměli jsme tu žádné příbuzné ani známé. Pochopitelně toužila po společnosti dalších dětí, a tak jsme jí dali (panečku, to je výraz) k "paní na hlídání" (taková domácí školka, ovšem oficiální služba, regulovaná a sledovaná úřadem, řídící se přísnými předpisy). Ve školce neměli místo. Chodila tam dvakrát týdně na dopoledne a velmi záhy se jí tam začalo líbit. Začala pochytávat místní jazyk a učila se mnoho dalších věcí... a jednu z těch nejdůležitějších - vycházet s jinými dětmi a lidmi. Ovšem po přečtení tohoto (a tuctů podobných) článků bychom se měli cítit spíš jako zločinci (navíc ještě nerozuměla, nebude z toho mít trauma?!). Přestaňme už konečně "lítat" z extrému do extrému. Co se takhle snažit, aby prostředí ve školkách bylo co nejlaskavější (používám termín autorky) - a to nejen pro ty nejmladší!(Omlouvám se, diskuzi jsem nečetla, nemám tolik času, ale ten holocaust, ten mě dostal.)Přeji nám všem hodně zdravého rozumu