Přidat názor k článku A stejně jsi adoptovanej!

Petro, v něčem máš pravdu...zbytečně , když to není potřeba asi není třeba učitelce okoli říkat, problém ale nastává, pokud např. má dítě nějaké specifické problémy , na které je potřeba brát ohled, nějaké chování, které není běžné ( např. naše dcera nastoupila do jedné školky... řev, řev, zvracení, nešlo to, nikomu jsme o adopci neřekli...za rok do 2. školky...týden ok , pak řev, řev , úzkosti, zase jsme nikomu nic neřekli .... no a v té třetí už jsme to říct museli, protože jsme chtěli aby na ní brali ohled , protože se ukázalo , že celé ty roky trpěla separační úzkostí , kterou si přinesla a vybudovala v raném věku díky pocitu opuštění od bio mámy ...to nemám z vlastní hlavy , ale od psycholožky :) , v té samé školce byla ještě jedna ado holčička a trpěla plně tím samým, možná, že kdybychom se už poprvé svěřili učitelce v té 1. školce , brali by na holku větší ohledy už tenkrát poprvé a neříkali nám : to se musí zlomit, všechny děti to zvládnou tak ona taky ...ado děti mají svá specifika, která se u některých projeví a u některých ne. ...... neumím si představit, jak by se adopce utajila před bližším okolím...sousedi, kamarádi, stejně by to jednou dítěti někdo řekl, takže já jsem "jednoznačně pro říct a opakovat".