Přidat názor k článku Náš příběh o pěstounské péči – 9. díl: Poprvé venku

Magdo,
rozvoj ústavní deprivace záleží na mnoha okolnostech, včetně osobnosti dítěte. Obecně je nejhorší deprivace u dětí, které byly odloženy hned po narození, ale nic se nedá jednoduše generalizovat. Máme v PP dítě (dnes už dospělé), které vyrůstalo v nevyhovujících podmínkách primární rodiny několik let než bylo umístěno v DD, a má deprivační projevy hluboké, neskutečné a pro někoho, kdo to nezažil, tak nepochopitelné. Jestli tě to zajímá, podívej se na stránky, které uvádí Míša Blahutová - www.detipatridomu.cz. V záložce "hostitelská péče", podkapitola "o dětech z DD" jsou různé formy rozvinuté ústavní deprivace popsány na konkrétních projevech reálných dětí žijících v DD.
To, co popisuje Mateří-Douška je ještě "to lepší" - je z toho cítit silná vitalita Anetky a touha k někomu patřit. Po určité době v DD však mnoho dětí rezignuje a stává se citově oploštělými, s velmi narušenou schopností navázat citový vztah.
Ale i od těchto dětí se očekává, že jednou budou dobrými partnery a rodiči. Není divu, že jejich děti velmi často následují osud rodičů a končí opět v ústavní výchově. Je to velmi smutné.