Ale ony vděčné jsou!! Možná ne hned, ale jistě jsi viděla dokumenty o setkání židovských dětí (po mnoha letech samozřejmě) se svými zachránci, kteří jim umožnili odjet z nacisty okupovaných zemí do zemí relativního bezpečí tím, že např. vypravili vlak - děti odjížděly do náhradních rodin. Možná to neocenili hned, ale zpětně byli vděční za záchranu holého života - bylo to myslím, v těch dokumentech jasně vidět.
To je ale jiné téma, myslím, že srovnávat válečné prožitky s umístěním dítěte do jeslí/ školky je velmi nevhodné.
Osobně znám několik případů, kdy rodina musela poslat dítě do jeslí - matka byla dlouhodobě hospitalizovaná v nemocnici kvůli rizikovému těhotenství a jejímu staršímu synovi bylo pouze 19 měsíců. Druhý případ byl, kdy matka ovdověla a musela nastoupit do práce z existenčních důvodů. Třetí případ - matka ztrátu kontaktu s původní profesí velice těžce nesla a do práce nastoupila na doporučení psychologa (na půl úvazku - už to tady někdo napsal, že lepší matka na půl dne, než matka v blázinci...).
Je podle mě naprosto nevhodné vyvolávat v těchto matkách pocit viny tím, že budeme dopady jeslí na dětskou psychiku srovnávat s prožitky z války.
Já se svou dvouletou dcerou doma jsem a syn nastoupil do školky, až mu bylo přez tři roky - ale určitě nebudu nikoho odsuzovat za to, že dá své dítě do jeslí - nikdy nevíte, co ho k tomu vedlo.
Předchozí