Přidat názor k článku Monitor dechu budeme používat dál

Dobrý den, máme půl roční dvojčátka, která se nám narodila téměř o měsíc a půl před termínem. Takže spadají do tzv. rizikové skupiny, přestože SIDS může "přepadnout" i zcela zdravé a v termínu narozené dítě. V těhotenstsví jsem o monitorech něco přečetla, ale velkou pozornost jsem tomu začala věnovat až v porodnici, kdy mi pod synkem(druhé mimi je holčička) začal vyřvávat. Naštěstí bylo vše v pořádku, syn ani nemodral, jen spokojeně spinkal. Přesto mě to psychicky úplně rozhodilo. A bylo rozhodnuto. Když se to v tom samém týdnu stalo ještě jednou, opět bez náznaku zástavy dechu, bylo mi řečeno, že syn zřejmě dýchá velmi mělce a monitor vložený pod matraci takto slabý dech občas asi nezachytí. Začali jsem ho tedy dávat přímo pod syna a na něj jen nějakou slabou podložku. Od té doby se již nic nedělo. Tedy ne v postýlce. Když byly dětem asi 3 týdny, už jsme byli doma, stalo se mi v průběhu cca 14 dnů 4x toto: pokaždé byl večer, krmení, miminko při papání usíná, klasika, ale syn usínal jinak, úplně zvláčněl a začal modrat. Krve by se ve mně nikdo nedořezal. Ihned jsem použila "hmaty a chvaty", na které jsem se ještě v porodnici informovala právě pro tento případ a syna nahodila. Jen na mě vykulil očička, jako kdyby si říkal "co blbneš, mámo", dobumbal a spokojeně usnul. Kardiolog, který ho od mala hlídá, říkal, že z jeho pohledu je vše O.K., neurolog také. Od té doby se již nic takového nestalo. Monitory máme půjčené přes pardubickou nemocnici od nadace Sluníčko na půl roku, což je nyní a s manželem jsme se rozmýšleli, zda to prodloužit, nebo je vrátit. Ale po tom, kdy mi kamarádka řekla, že málem přišla o osmiměsíčního vnoučka a po reportáži na nově, kdy umřelo sedmiměsíční dítě, jsme se rozhodli, že ačkoliv jsme je dosud dá se říct nepotřebovali, protože jsem měla syna pokaždé v náručí, že smlouvu ještě na dalších půl roku prodloužíme. Myslím si, že takovéto investice, v našem případě 900kč na dítě/půl roku nikdy nebudeme litovat, i když se nakonec ukáže jako zbytečná. Doufejmě. Pocit držet v náručí téměř mrtvé dítě je nepopsatelný. Kdyby se mu to stalo v postýlce a bez monitoru, už by tu s námi nebyl. Určitě neváhejte!