Přidat názor k článku A stejně jsi adoptovanej!

Mít adoptované dítě nebo být adoptován - tom nevidím žádnou "ostudu", kterou bych měla nějak zvlášť skrývat nebo o tom mluvit s okolím co nejméně. Alespoň já jsem ten problém nikdy neměla a nepotřebovala jsem to tabuizovat a mluvit o tom třeba s lékařem jen šeptem, aby to dítě neslyšelo. A tak ten fakt, že děti jsou adoptovaní nebo v PP braly i ony samy jako něco normálního, co není třeba před kamarády ani ve škole nijak skrývat a tudíž si nenesou do života nějaký batoh s "pochybnou minulostí". Což ovšem ještě neznamená, že se s tím jedno z dětí nemuselo v dospívání vyrovnánat. Ale o to by to asi bylo pro něj horší, kdyby měl dojem, že být adoptován je nějaká pohana.