Přidat názor k článku Když je dítě v nemocnici…

Můj čtyřletý syn byl v nemocnici v Karviné hospitalizován v červnu a hned musel na JIP - dehydratace ze zvracení a průjmů. Byli na nás hodní a já se synem zůstala, i když jsem měla doma ještě dvě holčičky, ale trošku větší (témeř 12 let a 8,5 roku). nechali mě u syna na JIP celý den a když večer usnul, šla jsem taky spát na pokoj. Ale když synovi brali krev a dávali mu kanylu na kapačku, poslali nás ještě s manželem ven, prý to jde rychleji - a měli pravdu, syn je mamánek a vše je s ním složitější, když jsem u ně, takže ne všechny vyšetření jsou i "pro rodiče"!!!
Vše, co se se synem dělo, mi vysvětlovali, na cokoliv jsem se zeptala, mi vysvětlili klidně i třikrát. Díky jejich skvělé péči se syn rychle zotavil a po dvou dnech byl přesunut ke mě na můj pokoj. Pak začal i baštit. Také za námi přišli nemocniční kluni - syn se napřed trošku bál, ale jakmile se "otrkal" byl hrozně nadšený, že si vykouzlil klaní nos, který mu zůstal jako památka na klauny!!! Pak jsme šli do herny, kam došli i klauni a hráli si s ostatními dětmi, syn je už znal, oni to dali patřičně najevo, že jsou už kámoši, takže klučina byl v sedmém nebi!!! Když jsme odjížděli domů, byla jsem moc ráda, že mi chlapečka tak rychle uzdravili a jsem přesvědčená, že by to tak rychle nešlo bez mé stálé přítomnosti. I když moje starší dcerky kdysi byly také v nemocnici i beze mne a zvládly to, je jednodušší pro matku i dítě, když jsou spolu. U dcer jsem nebyla z jediného důvodu - doma byl mladší sourozenec....
A před rokem byl syn na operaci nosní mandle v nemocnici v Třinci na centru dětské operační léčby a na to vzpomíná dodnes - na chodbě je dřevěný kolotoč s motorkama a ten se mu hrozně líbil, dokonce se občas zeptá, kdy tam zase půjde - nepamatuje si na nepříjemnosti, protože byl pod narkózou. Také tam jsme narazili jsen na příjemné sestřičky, neustále připravené pomoci a milé doktory, kterí vše vysvětlí.