Přidat názor k článku Když je dítě v nemocnici…

Několik osobních zkušeností.

Hystericky řvoucí dítě (4), kterému u zubaře půl hodiny vysvětlujete v bezpečném mateřském náručí, že musí otevřít pusu stejně z matky necítí bezpečí, když se mu ji s doktorem nebo sestrou snaží rozpáčit. Jenže ten mrtvý zub hnisal bolel a musel ven.
Před výkonem i po něm holka vše chápala, vykládala mi co se bude na křesle dít, hráli jsme si na zubaře .... po scéně, když se uklidnila, se šla doktorovi a sestře omluvit.

Mezitím prostě vyblokovaný mozek a převládlo "zvířátko v panice". A v tomto případě je lepší, ať to proběhne rychle

Zubař ze zkušenosti radil, ať příště chodí tatínek nebo teta, babička, které dítě sice zná, ale většinou pro dítě nefunguje jako 24 hodinový emoční a citový polštář, děti se s nimi chovají "rozumněji".

Těhotná jsem s ní na rentgen se zlomenou nohou taky nemohla, jedná se o minutovou nepřítomnoust. V případě sestry snažící se píchnout penicilín taky preferuji bezpečnost všech zúčastněných a rázný přístup.