Přidat názor k článku Když je dítě v nemocnici…

Starší syn byl v pěti měsících se mnou hospitalizovaný v Motole se zánětem ledvin a při příjmu jsem byla tak mimo, že nás v té nemocnici nechali, že jsem si ho nechala odnést a až po pěti minutách pláče, který byl slyšet přes celou chodbu, mi došlo, že to pláče moje dítě. Zaváděli mu právě tu kanylu. Podotýkám, že mimina nemají vidět žíly, takže píchají naslepo. Když mi ho přinesli, ještě deset minut vzlykal a třásl se u prsa. Už nikdy potom mě nenapadlo nejít s ním na nějaké vyšetření. Nicméně musím dodat, že mi nikdo neřekl, že s ním na to vyšetření mám jít a že se jim to tak trochu hodilo do krámu, že. Na druhou stranu když jsem tam pak s ním chtěla jít, nikdy mi nikdo nic nerozmlouval a nebránil v tom (jestli měli nějaké řeči, tak jsem je odfiltrovala). Asi třetí noc mu ta kanyla vypadla a zaváděli mu ji znova, šla jsem s ním a bylo to mnohem klidnější (a hlavně když to sestrám nešlo, šly vzbudit primářku, která mu to dala na hlavičku). Kdybych tam nebyla, kdoví jak dlouho by to samy zkoušely.