Jano a víš, že jsem i manžela při vyšetření držela v náručí? Obrazně samozřejmě, ale když mu dělali lumbální punkci (což není zrovna dvakrát příjemné vyšetření), tak jsem byla u něj a držela ho za ruku (nebylo to v Čechách, takže doktor proti mojí přítomnosti nic nenamítal, ba naopak, vysvětloval mi, co právě dělá).
Protože my jsme v naší rodině připravený pomoct svým členům v okamžiku, kdy se necítěj dobře a neopouštíme se navzájem.
Stejně tak byl manžel u všech mých porodů, kdy jsem cítila, že chci jeho přítomnost, podporujem jeden druhýho v nemoci nebo v jiných těžkých dobách.
A proto bych nenechala svoje dítě při vyšetření samotné. A už vůbec ne jenom proto, že v mojí přítomnosti řve.
Co když řve tvůj syn právě proto, že se dopředu bojí, že odejdeš? že si není jistý, že při něm budeš stát?
Předchozí