Já mám zkušenosti dvě, poprvé v osmnácti měsících dítěte (rotavirová infekce) a podruhé si dcera loni 10 dní před 6. narozeninami zlomila stehenní kost. Zůstala jsem s dcerou v nemocnici po celou dobu a bylo to bráno jako samozřejmost, sestra hned začala vyplňovat papíry k mému přijetí. Byla jsem s dcerou i na JIP, jen v noci jsem odcházela spát na pokoj na dětské oddělení, přičemž jsem vyfasovala klíč, abych měla absolutně volný a neomezený pohyb mezi dětským odd. a dětskou JIP. Po přeložení dcery z JIP byla odvezena na můj pokoj. Ani jednou se mě personál nepokusil zbavit (že mě nevzali na operační sál nepočítám) a myslím, že ocenili, že se o dceru starám sama, čímž jim usnadňuji práci (vynášení mísy, mytí, krmení, podkládání nohy apod.). Za mě má naše nemocnice plný počet bodů a strašně mě mrzí, že jsem ve víru událostí a starostí tenkrát neposlala poděkování ani nedala poděkování do místního plátku. Teď už mi to přijde trapné...
Předchozí