Suzo a rychleji a jednodušeji znamená také s menšími psychickými následky pro dítě?
Nebo je ta rychlost a jednoduchost o tom, že dítě rezignuje, poddá se, přestane se bránit, ale v hlavě mu to zůstane jako nepříjemný zážitek, u kterého se ještě na něj jeho matka vykašlala a zdrhla pryč?
Mmch proč by se měla vyšetření provádět rychle? Není pro dítě lepší zákrok provést v klidu, pomalu, beze spěchu, s vysvětlením (přímo úměrně věku)?
Na moji pětiletou dceru se takhle rychle, rychle ať už to máš za sebou vrhla sestra když jí měli sundavat sádru z ruky. Během pikosekundy, kdy jsem obrácená zády k ní hlásila doktorovi dcery jméno jí bez mého vědomí a bez jediného slova přiložila pilku (nebo co to je) pod sádru a dcera začala ječet jak když jí na nože berou.
Otočila jsem se, sestře odtáhla ruku a dceři vysvětlila, že ta pilka nemá špičku a nemusí se bát, sestra jí nestříhne, což jsem jí dokladovala prohlédnutím nástroje.
Následně si dcera nechala sádru rozstříhat a sundat naprosto v klidu a bez breku.
Kdybych jí nechala v ordinaci samotnou, tak se tam počůrá hrůzou a uječí k smrti, protože blbá sestra jaksi nepovažovala za vhodné dítěti vysvětlit, že není možný jí tím nástrojem stříhnout či píchnout do ruky.
Tak proto nenechávám svoje děti samotné v ordinaci. Mám je ráda a nechci je vystavovat naprosto zbytečnýmu psychickýmu stresu. A nikdy nevím, na jakou trubku nekomunikativní v ordinaci narazím, bohužel.