Přidat názor k článku Když je dítě v nemocnici…

Moje dítě - tehdy 5leté - bylo hospitalizované v nemocnici Břeclav, já jsem tam dorazila až večer s tím, že tam určitě s dítětem zůstanu. Samozřejmě, jak jsem předpokládala, byl personál velmi překvapen, když jsem oznámila, že zůstanu vedle dítěte přes noc. Prý to nebylo možné, protože už je večer a rodiče nepřijímají atd., tak jsem jim řekla, že mě přece přijímat ve smyslu hospitalizovat jako průvodce dítěte nemusejí, protože neschopenku stejně nepotřebuji a ráno půjdu do práce. Byli neoblomní, tak jsem byla stejně neoblomná a když jsem je upozornila na svá rodičovská práva, tak kupodivu mi vyšli vstříc a zařídili pro mě i postel. Dokážu si představit, jak by ale jakoukoli jinou maminku na mém místě velmi jednoduše zmanipulovali a přiměli k odchodu... Jen ještě pár poznámek na okraj:

1) Když jsem dorazila, mé dítě začalo plakat, když mě uvidelo, sestřička na to reagovala snad v dobré víře těmito slovy: "Neplakej, nebo maminka už za tebou nepřijde." To mě jen utvrdilo v tom, že v žádném případě od dítěte neodejdu.

2) Nakonec mi nabídli postel v jiné místnosti, protože vedle dítěte bych musela být na židli celou noc. Trvala jsem ale na tom, že kdyby se dítě probudilo, ať mě sestřička přijde probudit. Sestřička mě ubezpečila, mě určitě přijde zavolat. Což ale nedodržela a stejně mě nepřišla probudit, prý aby mě zbytečně nebudila - což se mi zdá absurdní, když jsem si právě to přála. Ale asi sestřička věděla nejlépe, co je pro mámu a její dítě nejlepší :-/

3) Neinformování rodičů - vůbec nás prakticky neinformovali o diagnóze, doporučeném postupu, provedených vyšetřeních a zákrocích - jako by snad rodiče nebyli nic a o všem rozhodovali zdravotníci. Taky jsem se setkala s určitou manipulací. To se mi tedy nelíbilo, zcela oprávněně jsem očekávala, že budu pravdivě o všem informována a tam, kde je to možné, že se mě budou ptát na souhlas. Například jeden lék, který dítěti předepsali, podle lékařky ani nebyl moc nutný a potřebný, protože podle ní prý ke zlepšení by došlo tak jako tak - tak jsem podání tohoto léku odmítla (jsem přesvědčená, že tam, kde je to možné, by se tělíčko dítěte mělo s nemocí vypořádat samo), zase byli velice překvapení, jak můžu něco odmítat.

4) Diskriminace tatínků - když měl s dítětem po určitou dobu být manžel, tak to byl problém, protože prý v místnosti je ještě jedna volná postel a kdyby museli hospitalizovat nějaké dítě s maminkou, tak by tatínek musel pryč - nemůže být s cizí maminkou. No to se mi zdá takový předsudek a diskriminace - kde je napsáno, že maminka je něco víc než tatínek? Přece když je naše dítě v místnosti s tatínkem a má přijít jiná maminka s dítětem, tak je to na její volbě, jestli tam za těch podmínek chce být a ne automaticky "odstraňovat" tatínka bez ohledu na zájem dítěte, které potřebuje z psychologických důvodů mít v blízkosti tátu.

No ještě by tam toho bylo i víc, ale to ani nemá cenu zmiňovat...