Přidat názor k článku Když je dítě v nemocnici…

Byla jsem hospitalzovaná se zápalem plic v nemocnici a mé tehdy 3-měsíční dítě bylo hospitalizováno jako zdravé na dětském oddělení stejné nemocnice, přestože mě původně slibovali, že budeme na společném pokoji.
Dítě jsem kojila a tak jsem odstřikovala a zřízenec nosil několikrát denně MM dítěti.
Při příjmu mi dali telefonní číslo ať si kdykoliv zavolám, že mě budou o dítěti informovat.
Odkládala jsem první dotaz 24 hodin, ať nejsem za hysterickou matku.
Dotaz jsem si natrénovala co nejstručnější a co nejklidnějším hlasem jsem pozdravila, představila se a chtěla se zeptat.
Sestra mi skočila do řeči a se smíchem mi začala asi 10 minut nepřetržitě vykládat, jak ví, že matky jsou hysterky a jak je tam mé dítě šťastné a v pohodě a, i když ona ho vlastně neviděla, jak se o něj jiná sestřička určitě dobře stará.
Nic se na to říct ani nedalo a už jsem tam nezavolala.
Ale po 3 nocích v nemocnici jsem na revers z nemocnice odešla, samozřejmě i s dítětem.

Minule jsem byla se synem u nové lékařky, kde na sebe nechtěl nejdřív nechat ani sáhnout, lékařka a sestra začali hned kecy o neposlušném děcku co trápí matku.
Řekla jsem jim před děckem, že se dost mýlí, že syn se normálně bojí, že by měli rozhodně víc pozornosti věnovat dětem co se hrůzou ani neprojeví.
Syn, když slyšel můj autoritativní hlas a doktorku která se nám omluvila ani nehlesl a nechal se normálně vyšetřit.
Hodně dělá pokud dítě cítí jistotu v rodiči a vnímá, že rodič o něm rozhoduje a né cizí osoba, byť je to lékař.

Je normální, že se po akci, pokud jde o šití... poněkud trošku hroutím a je mi na omdlení