Přidat názor k článku Když je dítě v nemocnici…

Péťo, po přečtení toho článku a reakcí na něj se mi taky mnohé vrátilo a ještě pořád cítím hněv, jak jsem byla vůči zdravotníkům bezmocná.Znovu se mi vybavily všechny ty dohady a znemožňování mé přítomnosti a posílání pryč a moje prosby, aby mě aspoň zavolali, když se bude něco dít, což se nakonec stejně nestalo a to všechno se dělo v době, kdy moje holčička umírala, moje maličká umírala, byly to její poslední dny a já se musela dohadovat a uprošovat, abych mohla být s ní a stejně mi to bylo několikrát znemožněno. Ubližovalo to mě, ale nejvíc Milence, její zoufalství z toho, že tam máma zase není bylo naprosto zřetelné, dokázala mě volat a plakat celou noc, sestry, co jí ošetřovaly, mi to říkaly. Pořád někdo apeloval na mojí rozumnost, když to přece nejde, tak to nejde. Ve skutečnosti to nešlo, protože se nechtělo, aby to šlo, sama mohu posoudit, že o podmínkách to nebylo, protože v Motole mohly být matky na Jip aspoň přes den a prostorové a další podmínky tam byly o dost horší než v Plzni, kde byla na Jip dovolená 15 min. návštěva. Zpětně je jasné, že ta požadovaná rozumnost vůbec nebyla rozumná, jenže už se to nedá vrátit a ani nijak jí to nemůžu vynahradit.