Přidat názor k článku Když je dítě v nemocnici…

Ale ono to vždy nejde. Co, když vám dítě prořve první týden ve školce a vy tam nebudete, když bude potřebovat utišit??? To je přece taky těžká chvíle. Jsem pro vyhodnocení jestli je to pro dobro dítěte nebo není, každá mám zná své nejlépe a toto vyhodnotit dokáže. Myslím, že se tady dělá z komára velbloud. Já si jako malá prošla řadou úrazů a onemocnění a pochybuji, že v té době mě máma u všech ošetření držela za ruku. Dokonce jsem strávila týden ve 200km vzdálené nemocnici se spálou. A světe div se, já si z toho nic nepamatuji. Vztah spolu máme bez chyby, doktorů se nebojím, na deprese či jiné psychické stavy netrpím. Mě osobně trvalo hodně dlouho, než jsem si uvědomila, že své dítě od všeho zlého prostě uchránit nemůžu, a že proto nejsem špatná matka, která by se za to měla psychicky deptat, ale že život prostě takový je. Mou povinností je spíš naučit dítě jak se s takovou situací co nejlépe vypořádat, a to i když u ní nebudu přítomna. Např.: první týden ve školce děti taky brečí, hledají mámy, jsou zoufalé, ale hold je to tak a musí se s tím vypořádat...
Na vysvětlení jsem ráda, že mám možnost být se svým dítětem u mnoha lékařských výkonů, ale když to není vhodné, tak ustoupím..