Souhlasím. Akorát bych pozměnila, že nejde o to, co my můžeme poskytnout jemu ale co my MUSÍME poskytnout pejskovi. Podle mě psa v podstatě nikdy nesmíte pořídit dítěti ale sobě. Jistě, pokud dítě bude brát vše zodpovědně, bude psa cvičit a starat se o něj, je jeho. Jenže pokud ne, což je běžnější věc) (když vyroste a už není ta roztomilý a heboučký) je to na vás a teď je to hlavně váš mazlíček. Nelze psa trestat za to, že se o něj špatně staráte. I malý pes dokáže kousnout (a ne málo, věřte mi) a to proto, že se necítí dobře. A můžete za to vy! Mimoto... když pořídíte dítěti v deseti letech psa a on za pár let přijde do puberty, začne běhat po venku a mít úplně jiné zájmy než je to chlupaté neštěstí doma, o které se pořád musí starat... zbyde to na vás. Pes je starost (i radost) na třeba i 15 let. Kdo se o něj bude celých patnáct let starat až půjde dítě na vysokou, na střední...?
Předchozí