Mami, kup mi pejska!

Bydlíte v malém bytě a od rána do večera nevíte co dřív. A teď k tomu všemu ještě denně slýcháte: „Když já bych tak moc chtěl psa!“ Co s tím? Co zvíře dítěti přináší? Kdy převáží pozitiva, a kdy raději nepovolit?

Často si vzpomínám na několik exponátů Zemědělského muzea, jež jsem před několika lety viděla. Šlo o uzavřená akvária - svět zatavený do skla. Studovala jsem tou dobou biologii na Přírodovědecké fakultě, a nepokrytě jsem žasla. Uzavřený ekosystém obsahující garnáty (mořští ráčci), řasy a bakterie totiž přijímá ze svého okolí pouze sluneční energii.

Když jsem se pak setkala se svou kamarádkou Pavlou, matkou dvou holčiček, a vyprávěla jsem jí o svém objevu, zajásala taky. Ovšem z jiného důvodu: „Ideální zvíře pro holky!“ usoudila. Žádné krmení, žádné čištění.

Já bych mu i vařila…

V přírodě je teď spousta mláďat. Roztomilá a hravá, skoro jako vaše děti. Není divu, že kluci i holky mají zvířata ve velké oblibě. Ostatně mezi první dětská slova patří čičí a haf a přibližně ve stejné době se objevuje obliba plyšáků. Brzy pak dítě ocení Krtečka, Maxipsa Fíka či třeba Králíky z klobouku.

Až dosud dětský vztah ke zvířatům zpravidla podporujeme. Když však přijde náš potomek s tím, že chce nějaké zvíře, nejraději psa, nebýváme nadšeni. U dětí okolo devíti, desíti let je však takováto touha poměrně běžná.

„Přál bych si psa, nejraděj boxera, chtěl bych, aby za mnou pořád chodil,“ svěřuje se devítiletý Saša. „Mně by stačil úplně maličký pejsek, který by toho moc nesnědl, ale mohla bych si s ním pořád hrát. A taky bych ho venčila,“ povídá desetiletá Petra, a o rok starší Marie dokonce slibuje: „Já bych mu i vařila a chodila s ním k veterináři.“ Možná doma slýcháte něco podobného.

Pes má smysl

Dítě po pejskovi nepokrytě touží a dušuje se, že se o něj bude poctivě starat. Vy si však uvědomujete, co vás pes bude stát, představujete si loužičky na podlaze, rozcupované čalounění, obtěžující štěkot, noční venčení, návštěvy veterináře, blechy a kdovíco ještě.

Denní, spolehlivé péče o živé tvory jsou schopny nejdříve prepubertální děti, a i zde musíte počítat s tím, že budete péči plně přejímat v nočních hodinách a ve dnech, kdy bude dítě nemocné, odjede na školu v přírodě nebo na tábor. Nejjednodušší tedy je psa prostě nepovolit. Budete-li však laskavější a čtyřnohého miláčka pořídíte, věřte, že svému dítěti dáte velmi mnoho.

Do pohody i nepohody

Zvíře (a pes zejména) je pro školáka kamarád, který jej neodsuzuje a nehodnotí. Zvyšuje dětskou sebedůvěru a často funguje také jako ochránce - dítě se s ním cítí silnější a neohrožené.

Cenná je zkušenost s přirozenými projevy života, jako je rození a umírání. V naší společnosti jsou tyto události do velké míry institucionalizovány a tabuizovány, takže je dítě jen málo spoluprožívá. Avšak máte-li doma třeba kočku, potomek radostě prožívá narození koťátek, sleduje, jak rostou, pozoruje matku kočku při péči o mladé. Prožije i trauma spojené s případnou ztrátou či smrtí oblíbeného zvířete. Zkušenost mu pomůže tyto jevy chápat a vyrovnávat se s nimi jako s přirozenou součástí života.

Vhodné je také dítě zapojit do péče o zvíře, učí se tím zodpovědnosti a péči o blízkého tvora.

Pro handicapované děti

Pro dítě nějakým způsobem handicapované může být zvíře velice důležité. Například u nemocných či těžce postižených dětí nemusí být jednoduché pro ně zajistit dostatečný a uspokojivý sociální kontakt s jinými dětmi. Pro takové dítě se zvíře stává náhradou, uspokojující tuto potřebu. Navíc vlastnictvím zvířete je jeho majitel pro své vrstevníky rázem atraktivnější.

I v těžkých životních chvílích (například rozvod rodičů) může zvíře sloužit jako zdroj citové jistoty: ať se mezi blízkými lidmi děje cokoli, zvíře má dítě vždycky bezvýhradně rádo, má na ně vždycky čas, vždycky se na ně těší. Nekritizuje, nekontroluje a nevychovává, nic nevyčítá.

Máme doma batole

Po vlastním zvířeti touží zpravidla děti až ve školním věku (nejčastěji se tato potřeba projevuje ve středním školním věku). Přínosné však může být zvíře i pro batole. I maličké dítě se rádo tulí, zvíře hladí, chová, nosí a užívá si výjimečnou roli většího a staršího.

Čím mladší je dítě, tím víc ovšem musíte dbát na jeho bezpečnost. Musíte si být jisti, že zvíře nezareaguje agresivně ani v takovém případě, kdy na ně dítě nenadále spadne či mu šlápne na nohu.

Vhodné je dítě co nejdříve naučit, že musí zvíře respektovat. S výjimkou hry ho nesmí pronásledovat, rušit ve spánku a při jídle. Zvíře musí mít též vyhrazen svůj osobní prostor: místo, kam si může zalézt, a dítě se k němu nedostane. To je třeba řešit zejména u psů - kočky si to zpravidla vyřeší samy, vylezou kupříkladu na skříň.

Tři nenáročné tipy

Nejvíce z uvedených pozitiv přináší dítěti pes, neboť je hravý, inteligentní a přirozeně sociální. Dítě s ním tak může navázat blízký oboustranný vztah. Pravdou však je, že pes je zároveň zvířetem velmi náročným na péči, a je možné, že pro vás nepřichází v úvahu. V takovém případě můžete zvolit jiné, méně náročné zvíře, které vašeho potomka též potěší a bude mu ku prospěchu. Zamyslete se nad některými z následujících tipů.

• Malí chlupáči: Jedním z důvodů, proč mají děti rády zvířata, je, lapidárně řečeno, že jsou chlupatá. Děti se s nimi rády mazlí, ostatně to je také důvod, který stojí za oblibou plyšáků. Ze živých zvířat doporučuji spíše zakrslé králíky a morčata - dětem lépe vyhovuje jejich velikost, a na rozdíl od myší a křečků nebývají agresivní.
• Ptáci: Veselými společníky dokážou být prakticky všichni opeřenci. Můžete zvolit malé a nenáročné pěvce (kanáry, chůvičky, zebřičky), anebo třeba komunikativnější a kontaktnější papoušky, s nimiž si užijete spoustu legrace.
• Rybičky: Pohled na rybky plující akváriem je příjemný a uklidňující, akvárium bývá v bytě estetickým doplňkem a navíc zvlhčuje vzduch. Na druhou stranu si však dítě rybičku nepochová a nenaváže s ní vztah. Existuje též nebezpečí, že do akvária něčím bouchne, a tak je rozbije.

Netradiční tip

A pokud někoho zaujala uzavřená akvária, o nichž jsem psala v úvodu, dodám několik informací. Tato akvária jsou za několik málo tisíc korun k sehnání přes internet, vyhledat je můžete třeba přes heslo beachworld. Existují v několika velikostech a veškerá péče o ně spočívá v občasném posunutí na více nebo méně osvětlené místo: Když je v akváriu hodně řas, dáte je na místo stinnější, a když se vám za pár dní zase začne zdát, že je řas málo, provedete opačný přesun.

Jde prý o systém vynalezený na základě výzkumu NASA (americký Národní úřad pro letectví a vesmír). Za pomoci světla proměňují řasy oxid uhličitý a vodu v organické látky a kyslík. Kyslíkem a řasami se živí garnáti. Odpad z garnátů je bakteriemi rozložen na živiny, které využívají řasy. Garnáti a baktérie také vylučují oxid uhličitý, spotřebovávaný řasami, a cyklus se uzavírá. Elegantní.

Pořídit, či nepořídit?

Rozhodnutí, zda potomkovi zvíře pořídíte, je na vás. Není vaší povinností splnit mu všechna přání. Pokud jste se již rozhodli, že zvíře nepořídíte, sdělte to dítěti jasně a zřetelně, aby nevyčerpávalo sebe i vás dalším přemlouváním.

Pokud jste ovšem zvíře již pořídili, nevyčítejte je pak dítěti. Nemůže za to, že se kocourek po jídle pozvracel a štěně rozhryzalo máminu botu. Výčitkami si sice přechodně ulevíte, ale nic nespravíte a dítěti ublížíte. A jen tak mimochodem je učíte, jak nekonstruktivně řešit problémy.

Zkuste se raději z nového člena domácnosti radovat i vy. Pro vaše dítě je zvíře velkým zdrojem radosti, zkušeností a poznání. A to samé může platit i pro vás.

Králík terapeutem

Před lety jsem se zúčastnila konference o vztahu člověka a zvířete v moderní společnosti. Vzpomínám si na jeden dokumentární film, který zde promítali. Šlo v něm o dítě, jež se velmi těžko vyrovnávalo se svým hendikepem - při požáru mu ohořely obě ruce. Malý depresivní pacient na záznamu nereagoval prakticky na nic, na hračky ani na vlídná slova. Stále tentýž smutný a netečný výraz. Pokusy blízkých o kontakt vyvolaly otočení dítěte na druhou stranu. Takto to trvalo už řadu měsíců.

Radikální obrat v chování dítěte nastal, když mu darovali malého králíčka: dítě roztálo, pahýly rukou objaly chlupatého tvora. Následoval úsměv a rozzářené dětské oči.

Po pár dnech dítě začalo komunikovat i s lidmi a vztah ke zvířeti mu byl silnou oporou po řadu dalších měsíců. Kouzelný králíček.