Re: Konečně někdo normální!!!!!!

Nápodobně. Když byly klukům 5 a 2 roky pořídila jsem jim dvě morčata-sestřičky. Záhy se ukázalo, že morčata jsou různého pohlaví a začalo jich přibývat. Než jsme se dostali se samečky k veterináři na kastraci, běhalo nám doma 13 morčátek, 5 jsme našli nový domov, zbylých 8 jsem rozdělila klukům na dvě rodinky. Kluci se na nich dozvěděli o přírodě a rozmnožování víc, než jim jednou dá výklad v hodině biologie, taky zjistili, že za každé zvířátko jsme zodpovědní, i když jsme si vlastně pořídili jen ta první dvě.
Když kluci povyrostli a přibyla k nim holčička, podlehla jsem dlouhodobému naléhání mladšího syna(v té době měl 6 let) a pořídili jsme pejska. Je to skvělý parťák pro děti, pro mě je to tvor, který mě bezvýhradně miluje, i když jsem zrovna neučesaná v pyžamu a nemám na nic náladu. Většinu péče o psa si obstarávají děti, já hlavně dohlížím, aby občas nezapomněly. Samozřejmě, že v některých věcech se mi jeho příchodem život zkomplikoval - musím všechno organizovat tak, aby pes byl sám co nejmíň, aby byl vždycky včas vyvenčený, brát ho sebou na dovolenou, ale nelituju.