Re: DŮKLADNĚ SI POŘÍZENÍ ZVÍŘETE ROZMYSLETE!

Pořízení pejska, kočičky... prostě jakéhokoliv živého tvora je třeba si pořádně rozmyslet. Určitě souhlasím, že má své vlastní potřeby a není jich málo, to mi věřte. Ze své vlastní zkušenosti vím, co chov pejska obnáší. Ve svých devíti letech jsem si moc přála pejska. Naši mi ho slíbili pod podmínkou samých jedniček na vysvědčení. A zadařilo se, jeli jsme kupovat psa. Dostala jsem hladkosrstého jezevčíka. Byl naprosto úžasný. Stal se z něj můj nejlepší kamarád a rodinný miláček. Jezdil s námi na dovolené, na prázdniny k babičce, každý den na mě čekal až se vrátím ze školy... Bylo to naprosto úžasné. A věřte mi, že jsem mu jeho lásku oplácela starostlivostí a péčí, kterou si náležitě užíval. Jako malá devitiletá holka jsem mu každé ráno dávala najíst, chodila s ním ven, koupala ho, když měl zdravotní problémy, starala se o něj, dávala mu pravidelně léky... Vím, že mě rodiče určitě kontrolovali a s některými věcmi mi pomáhali, ale věřte, že základní péči jsem zvládala hlavně já. Dokonce jsem si šetřila z kapesného na poplatky... Byl prostě můj! V pubertě jsem měla samozřejmě i milióny dalších zájmů, diskotéky, kluci... Ale na svého Pajdika jsem si vždycky čas udělala. Když jsem si našla stálého přítele, chodili jsme na procházky, na výlety, tak Pajda jednoduše chodil s námi. Proč toho nevyužít, aby se neprošel. Nakonec mi umřel, když mu bylo 16 let. Jsem strašně vděčná, že neumřel sám, ale byl se mnou, držela jsem ho v náručí. Prostě na mě čekal, až se vrátím ze školy. Byl to neuvěřitelně úžasný vztah. A dodneška jsem našim vděčná, že mi mého vlastního psa pořídili. Nedlouho poté jsem dodělala školu, s přítelem jsme se přestěhovali do svého bytu a během tří měsíců jsme si jeli pro naši Daisynku. Máme krásnou psí slečnu Francouzského buldočka. Koupili jsme si ji po dlouhém přemýšlení, studování knih a listování na internetu. Nyní máme roční dcerku a Daisynce je pět let. Přála bych Vám vidět, jak se čubinka o naši malou stará a je k ní neuvěřitelně trpělivá. A málá? Ta je šťastná, že má svou kamarádku. Neustále ji objímá, hladí, dává pusinky, dělí se s ní o dobrůtky... Věřím, že láska ke zvířeti, musí být v lidech a děti se musí tomuto krásnému vztahu naučit. Pokud se budou rodiče ke zvířeti chovat špatně, budou se tak celý život chovat i jejich děti a u takových to lidí bude jakékoliv zvíře trpět. Z toho pak vyplívají plné útulky... Tímto článkem jsem chtěla říci, že pokud přemýšlíte o pořízení jakéhokoliv živého tvora, musíte si předem vše hodně dobře promyslet. Jestli opravdu zvíře chcete, zda máte dostatek trpělivosti, lásky a hlavně zodpovědnosti. Tím myslím také, že si např. do bytu o velikosti 50 metrů čtverečných nepořídíte dogu, jen proto, že se vám prostě líbí.