Sexuální symbol, nebo “mlíkárna”?

Se ženskými ňadry je to zvláštní. Roky neslouží k ničemu jinému, než aby přitahovaly zraky mužů. Tahat se s nimi musíme, do podprsenek se poutat… A když se s lety konečně přestaneme stydět, naučíme se své vnady nosit a užívat si pohledy do výstřihu, stane se ze sexuálního symbolu mlíkárna okupovaná nenasytným mládětem.

Koncem roku 2008 odstranili provozovatelé sociální sítě Facebook ze stránek uživatelů všechny fotky kojících matek, které odhalovaly prsní dvorec. Mluvčí Facebooku Barry Schnitt vysvětlil tuto skutečnost pravidly portálu, jež stanovují, že do Facebooku je zakázáno vkládat „obscénní, pornografický nebo sexuálně explicitní materiál“. Rozhodnutí vyvolalo bouřlivé reakce uživatelů: cožpak je ňadro odhalené při kojení obscénní? Pornografické? To snad ne. Nicméně za „sexuálně explicitní materiál“ jej provozovatelé Facebooku zjevně považují. Některé ženy přišly na protest nakojit své dítě přímo před kalifornské sídlo firmy, petici proti jednání Facebooku podepsalo hodně přes sto tisíc lidí. Do českých médií putovala hromadná fotografi e kojících žen, kterou pořídila Sára Saudková.

Za co mohou holčičí plavky

Ne vždy a ve všech kulturách byla ňadra chápána tak sexuálně, jako je tomu v kultuře naší. U přírodních národů, kde ženy chodí skoro nahé a běžně své děti před muži kojí, není pohled na prsa pochopitelně tak atraktivní jako u nás. Dnes dospělá populace navíc vyrostla ze značné části na sunaru, což chápání prsů jako části těla sloužící primárně k výživě dítěte také nepomáhá.

Vnímat prsy jako sexuální atributy se učíme již v dětství. Malé miminko to ještě nechápe, ale kojené batole už citlivě vnímá, pokud může pít z prsu pouze doma, ale nikoli před lidmi. Kamarádka Markéta své dcerce vysvětlila, že „sosat z prsu na veřejnosti se nesluší“ a Eliška synovi sdělila, že „svlíkat před lidmi“ se kvůli němu nebude. I v případech, kdy dítěti nic neřeknete, důvody vytuší, ačkoli si je třeba ještě nedokáže pojmenovat. Navíc se například už pro kojence vyrábějí holčičí plavečky zakrývající prsa, ač se až do prepuberty v tomto ohledu dívky od chlapců neliší…

A když se dívčí prsa začínají klenout, jejich nositelky se zpravidla za kopečky pod tričkem stydí. Některé z nás si dokonce v pubertě vypěstovaly ohnutá záda, jak se vytrvale snažily své vnady zakrýt. S postupujícími lety se to zpravidla lepší, zvykneme si na sebe v nové, ženské podobě. Mnohé z nás však nejsou se svými ňadry spokojeny ani v dospělosti. Považujeme své prsy za malé či příliš velké, nelíbí se nám jejich tvar. A není divu: televizní hvězdy se silikonovým poprsím, počítačem upravené modelky na titulních stranách magazínů a společnost toužící po dokonalosti – to vše vhání ženy do ordinací plastických chirurgů, pro které jsou silikonové implantáty a modeláž tvaru, dvorců a bradavek zdrojem tučných příjmů. A i pokud se nám chirurgie příčí, nepohrdneme push-upkou či pěkným výstřihem. Muž nesmí vidět, ale měl by tušit. Čím více pozornosti prsům věnujeme, aniž bychom je před muži odhalovaly, tím sexuálnější význam dostávají.

Kojící žena nesvádí

Osobně se domnívám, že prsy kojících žen „sexuálně explicitním materiálem“ nejsou.

Přítomné dítě působí podobně jako snubní prstýnek – značí, že žena patří někomu jinému. Navíc v sexualitě nejde zdaleka jen o to, jak objekt vypadá, důležité je i to, jak se chová. A kojící žena nemá za cíl svádět, prostě krmí své dítě. I mnou dotázaní muži se shodli, že ač je pohled na prsy obecně vzato přitahuje, u kojení je to jiné. „Kojící ženu sexuálně nevnímám, ale raději se moc nedívám – bojím se, abych ji nepřivedl do rozpaků,“ hodnotí Mirek a další odpovídají podobně.

Lidé, jimž ženy kojící na úřadě, v kavárně či v parku vadí, však evidentně existují – stačí se podívat například na internetové diskuse. Prsy jsou podle nich sexuální, a tedy do soukromí patřící záležitostí. Ostatně i Barry Schnitt se odvolával na takové názory: na fotografi e, které ze své sítě Facebook stáhl, si podle jeho slov v drtivé většině stěžovali sami uživatelé. Tito lidé však argumentují „obecnými pravidly“, „morálkou“, „slušností“ apod., nikoli vlastním prožitkem. Žádný z mužů, s jejichž protestem proti kojení na veřejnosti jsem se setkala, neřekl: „Kojící žena mi vadí proto, že mě přitahuje.“

Problém je v tom, že vnímání kojení na veřejnosti jako něčeho neslušného je škodlivý pro primární funkci prsů: výživu dítěte. Pokud se kojit na veřejnosti nesluší, je kojení ztížené a přechod na umělou výživu žádanější. Řada žen, které své děti brzy převedly z kojení na umělou výživu, tak navíc učinila z obavy o to, aby dlouhým kojením jejich vnady nepovisly, jinými slovy – aby nebyla ohrožena jejich sexuální přitažlivost.

A chápání prsů coby sexuálních atributů může zajít ještě dál. „Syna jsem nekojila, i když mléka bylo dost,“ svěřila se v internetové diskusi matka podnikem Skramuška. „V zásadě mi byl velmi nepříjemný pocit, že by moje prsa, která jsem vždy brala jako sexuální objekt, mělo ožužlávat moje dítě.“

Spokojeni mohou být všichni

Vnímání prsů coby sexuálních symbolů tedy potlačuje funkci kojící hned na několika rovinách. V zásadě tomu tak ale být nemusí – stačí, pokud přijmeme, že mohou existovat obě funkce, nejdřív jedna, a potom druhá. I ženy, které chápaly své prsy velmi sexuálně, často vypovídají o tom, že se po narození dítěte jejich pohled změnil. Prostě je tu najednou mládě, které má hlad, instinktivně se sápe a to, že prsy souvisely se sexem, je rázem zapomenuto. I hormonální nastavení, které stojí v pozadí laktace, sexuální touhu žen snižuje, prostě máme v této době jiné starosti a preference než sex. Dokonce i Skramuška podotkla o kousek dál: „Časem se to však ve mně nějak zlomilo a své druhé dítě plně kojím. Nepřináší mi to nijak úžasné ani neúžasné pocity, je to prostě zdroj potravy. Kojit plánuju určitě do začátku příkrmů a pak se uvidí.“

Domnívám se dokonce, že obě „funkce“ ženských ňader nejen že se nevylučují, ale mohou se i podporovat. Poslechněte si mou kamarádku Kateřinu: „Po narození dcery jsem si konečně užila to, po čem jsem vždycky tajně toužila: mužský obdiv. Když mě chlapi viděli na ulici, pískali! A já si připadala jako sexbomba,“ svěřila se mi a dodala se smíchem: „No nediv se: celý život jedničky, a najednou pětky!“ Kateřina si své kojící vnady vyloženě užívala. Byla pyšná, že má krásné poprsí, hrdá, že i při své muší váze dceru plně kojí a kojení jí navíc bylo i fyzicky příjemné.

Zdeňka si dokonce přála kojit právě proto, aby měla „krásná prsa“. „Jen mě trochu zklamalo, že se po pár týdnech svou velikostí téměř nelišila od mých předtěhotenských,“ zhodnotila pak smutně. „Kojila jsem ale dál – tou dobou už ale z jiného důvodu. Prostě jsem viděla, jak je na tom moje dítě závislé.“

Kojení je pro miminko tou nejpřirozenější a nejzdravější výživou a je nesmysl, aby se kvůli tomu matky s kojenci zavíraly několik měsíců doma. Navíc, nechcete-li, pak z kojícího prsu nemusí být nic vidět, existují kojící trika se záclonkou. Podobně lze ovšem použít i šátek, svetr na knoflíky či obyčejné tričko, které si vyhrnete. Ten kousek prsu, který odhalíte, kolemjdoucím stejně zakryje hlavička dítěte.

Poprvé na nudapláž

Kojení tedy mění náhled ženy na její tělo, a změněné vnímání sebe samé často zůstává, i když už žena dávno nekojí. „Svá prsa jsem vždycky brala jako atribut ženství, nicméně než se mi narodilo dítě, nějak jsem je neuměla nosit. Přišlo mi nepatřičný mít solidní trojky jen tak pro nic za nic a podvědomě jsem je oblečením skrývala, jak nejvíc to šlo. Teprve kojením jsem se nějak ,pochopila‘ a nedělaj mi problémy tílka a výstřihy. A to už jsem pochopitelně přírodou a věkem poznamenaná, takže to chce trochu promyšlenější stylizaci než natáhnout bílý tričko naostro,“ svěřila se v internetové diskusi Libik a dodává, že poprvé se vykoupala nahoře bez v 34 letech po dvou dětech, ve dvaceti by toho schopná nebyla.

Vedle všech často zdůrazňovaných pozitiv kojení pro dítě i pro matku tedy existuje ještě jeden blahodárný efekt – na přijetí a pochopení jedné části ženského těla, i když třeba nemá „dokonalý“ tvar. A možná si pak dotyčná dokáže lépe užít svých vnad i v rámci sexuálního života. Mlíkárna a sexuální symbol se tedy nevylučují, právě naopak. Ostatně obojí má společného jmenovatele: rozmnožování.

Autorka je psycholožka, momentálně na rodičovské dovolené s druhým dítětem.