Je vhodné dávat dítěti dudlík, nebo ne?

Používání dudlíku budí mezi zastánci a odpůrci vášnivé debaty. Ani rodiče, ni ani lékaři se v odpovědích na otázky kolem používání dudlíků neshodují.

Kdy je dudlík naprosto nevhodný? Kdy ho použít případně můžeme a na co při tom dávat pozor? A jak je to s cucáním palečku?

Děti se rodí s potřebou sát (už v děloze si miminka cucají ručičky).

Tato potřeba přetrvává několik let a pro svůj harmonický vývoj by dítě mělo mít možnost ji uspokojovat. Když přijde miminko na svět, tvoří s matkou tzv. dyádu.

Po řadu měsíců je na mamince ještě plně závislé a potřebu sání může uspokojovat u jejího prsu. Už slyším některé ženy, jak se bouří, že přece nejsou žádný „živý dudlík“... Zamysleme se však nad tím, proč by zejména v prvních týdnech miminko mělo sát zásadně prs, a nikoliv dudlík.

V PRVNÍCH ŠESTI TÝDNECH BY NOVOROZENĚ DUDLÍK DOSTAT NEMĚLO. Tou dobou (někdy se jedná až o osm týdnů) se matka s dítětem potřebují sladit. Kojení se zabíhá, tělo ženy si zvyká reagovat na potřeby dítěte požadovanou tvorbou mléka a dítě si upevňuje schopnost efektivně mléko získávat. Důležité je vědět, že technika sání dudlíku (jak tzv. šidítka, tak savičky na lahvi) je jiná, než technika sání prsu a získávání mléka. V prvních týdnech některé děti může poplést, když dostanou dudlík nebo lahev - byť třeba jen jednou nebo dvakrát -, mohou pak zapomenout, jak správně sát z prsu. Tím bychom dětem i sobě přivodili zbytečné komplikace.

Kromě techniky sání a schopnosti získávat mléko jde také o to, aby se matce mléka tvořil dostatek. Kdykoliv miminko dává najevo, že by chtělo sát, maminka by mu měla prs nabídnout. Právě tak se sladí potřeba mléka dítěte s matčinou tvorbou. Statisticky jsou z dlouhodobého hlediska děti, které dostávají dudlík, kojeny kratší dobu. Používání dudlíku může také vést k nedostatečnému přibývání na váze.

Pokud je vaše novorozeňátko stále nespokojené, přestože se dobře napilo a už skutečně víc pít nechce a nechce ani prs pro nenutriční sání, je možné mu nabídnout čistý prst s ostříhaným nehtem. To neklidná novorozeňata často na chvíli utiší. Anebo můžete děťátku pomoct, aby na cucání našlo svoje vlastní prstíčky.

POKUD VAŠE DÍTĚ STARŠÍ ŠESTI TÝDNŮ ČI DVOU MĚSÍCŮ DOSTATEČNĚ PŘIBÝVÁ, máte s ním dostatek fyzického kontaktu -například ho nosíte v šátku, masírujete ho, mazlíte se s ním, spí ve vaší blízkosti - je nakojené, přebalené, není mu zima ani horko, nic ho netlačí, vyzkoušeli jste, co se dá (houpání, zpívání, kolébání atd.), anebo kolébat teď nemůžete ani nechcete nabízet prs, je možné mu dudlík dát. Některé děti ho s radostí přijmou a budou při sání spokojené. Jiné ho odmítnou.

Dudlík nikdy dítěti nenuťte. Neměl by sloužit jako „roubík na ucpání úst“, ale jako pomůcka ve specifických situacích.

Např. při cestě autem a dalších přesunech, kdy je skoro nemožné nabídnout prs, při nákupu a placení v obchodě; mnoha dětem pomáhá při usínání, když prs nezabírá, maminka není nablízku, anebo už prs nabízet nechce.

VYPOZOROVALA JSEM, ŽE V ČESKÉM PROSTŘEDÍ JEDNOZNAČNĚ PŘEVLÁDÁ negativní názor na cucání palečku či jiných prstů. To bývá považováno za zlozvyk a jako důvod, proč mu rozhodně zamezit, se uvádí, že prstík na rozdíl od dudlíku nemůžeme nikdy „vyhodit“ a že pak cucání pokračuje i do staršího věku a je obtížnější od něj dítě odnaučit. Prsty také nemají „orthodontický“ tvar, jako se uvádí u některých šidítek. V zahraničí však názor na cucání palce nebývá tak jednoznačný a například známí zastánci kontaktního rodičovství (attachment parenting), pediatři otec a syn Searsovi na svém webu píší, že „hlasují pro paleček“. Umírněné používání dudlíku však také nezavrhují.

Podle některých studií používání dudlíku zvyšuje riziko zánětu středního ucha. Tomuto onemocnění se dá naopak prokazatelně předcházet kojením.

Pokud sání dudlíku přetrvává do čtyř let (někdy se uvádí už i do druhého roku) a je hodně časté, může způsobit orthodontické problémy.

POTŘEBA SÁNÍ JE U KAŽDÉHO DÍTĚTE RŮZNĚ SILNÁ A TRVÁ RŮZNĚ DLOUHO - sací reflex postupně mizí mezi 2. a 6. rokem. Jako v jiných situacích neměli bychom odvykat dítě od dudlíku (nebo cucání palce) násilím.

Pokud dudlík mezi třetím a čtvrtým rokem zatím není minulostí, můžeme s dítětem mluvit o tom, že by si ho mohlo brát méně často, jen za určitých okolností, atd. Zásadní je vztah dítěte s rodiči, jejich vzájemná pevná vazba a napojení, pocit bezpečí, který dítě u rodičů cítí. Pokud dítě na dudlíku lpí mimořádně dlouho, přemýšlejte, co dalšího by se v jeho životě mělo změnit, případně se poraďte třeba s psychologem.

Rozhodnutí, zda budete dudlík používat, nebo i po dvou měsících budete velmi často dítěti nabízet prs, případně ho nasměrujete na používání palečku nebo cucání něčeho jiného, je na vás.

Řešení bude záležet také na dítěti, protože některá miminka se s dudlíkem nespokojí. Hledejte informace a naslouchejte vlastní intuici.

NA ZÁVĚR DŮLEŽITÉ ZÁSADY: Před prvním použitím dudlík vysterilizujte. Když upadne, opláchněte ho pod horkou vodou, pravidelně ho vyvářejte. Nikdy dudlík nenamáčejte do medu nebo cukru. Dejte pozor, aby se nemohl rozložit na menší části, které by dítě mohlo vdechnout. Je praktické mít v oběhu několik dudlíků zároveň.

Autorka provozuje stránky www.porody.net.