Re: Dudlík versus prsty

Máme tři děti, ani jedno z nich nemělo dudlík. Proč taky???? Když se vám dospělým něco nelíbí a dáváte to hlasitě najevo, je někdo, kdo Vám ucpe pusu, abyste mlčeli??? To asi ne. Pokud je dítěti vůbec nic nechybí, včetně kontaktu a mazlení, má prostě potřebu plakat. Vás to taky občas přepadne, když se emoce prostě nakupí. Navíc, některé děti, které jsou hodně propojené s rodiči (kteří neventilují svoje vlastní emoce) působí děti jako jejich prostředníci a ventilují emoce za ně - proto pláčou víc (když nepláče máma a její nitro by potřebovalo vyplakat, pláče za ni jednoduše dítě). Proto jsem odpůrcem dudlíků. Děti mám kojené - každé jinak dlouho, podle toho, jak potřebovali kontakt. Poslední syn - 18M - stále kojený, má prostě potřebu i přes den a v noci kontaktu, tak si řekne o cecík. Sám tomu říká "mazli mazli", pohladí mi prsa a pak se napije mléka a zase si jde hrát. Je radostný, necucá si ani prsty, ani dudlíky... proč by taky měl, když má všechno, co potřebuje. NAVÍC, mám vysledováno na mnoha dětech, že ty, které mají dudlík, začínají mluvit v mnohem pozdějším věku než ty, které nemají věčně ucpanou pusu dudlíkem. Ty prostě nemají potřebu komunikovat, když pořád něco cumlají v puse. Naše děti - bez ohledu na pohlaví (říká se, že kluci jsou línější) - od roku mluvili, od roku a půl plynně ve větách, od roku si sami "říkali" na nočník, tudíž od roku máme na den jen jednu plenku, a to na noc - protože přes polední spaní zůstává suchá. Dudlíky a pleny u dětí nad rok a půl shledávám jako pohodlnost a zajetý stereotyp matek. A je nesmysl, že jsou kluci pomalejší.