Malé dítě nic nepotřebuje

Kočárek, postýlku, autosedačku, odsávačku, vaničku, přebalovací pultík, spoustu plen a oblečků, hračky, dětskou kosmetiku, monitor dechu, vysílačku chůvičku a mnoho dalšího… si prý musíte pořídit, než se vaše maličké narodí. Je to opravdu ale opravdu tak? Nebo jen komerce zneužívá naši nezkušenost a dobrý úmysl?

Maminkovské časopisy či weby dnes uvádějí sáhodlouhé seznamy toho, co potřebujete pořídit, když čekáte potomka. Jen položek z lékárny může být přes deset a oblečků, z nichž vám dítě za pár týdnů vyroste, mnoho desítek kusů.

Ještě delší jsou Americké seznamy. Používají zde například speciální návleky na rukávy, když nosíte slintající miminko, standardem je ohříváček na vlhčené ubrousky, abyste si byli jisti, že utíráte zadeček papírkem o teplotě 37 stupňů, a nezpůsobíte dítěti trauma z pocitu chladu.

K nezaplacení jsou prý hračky, které miminko zabaví. Existují například houpadla zpívající ukolébavky, zábavné kolotoče, co se věší nad postýlku a dítě baví tvarem, pohybem, zvukem a někdy i světelnými efekty.

Pořizujeme však i nemateriální zboží. Speciální těhotenská cvičení, masáže, relaxace, sdílení (i za to se dá platit). V nabídce jsou různé kurzy péče o dítě, normou je předporodní kurz. A po narození dítěte plynule pokračujeme dál. Platíme si kurzy šátkování, plenkování i bezplenkování, učíme se kojence uspávat, masírovat, očkovat i očkování bránit.

Navíc nás začíná oslovovat nabídka aktivit pro děti. Už od narození můžeme navštěvovat lekce PlayWisely, od čtyř měsíců s odbornou asistentkou plavat, navštěvovat kurzy rozvoje hudebních a pohybových schopností...

Na jednu stranu to všechno zní rozumně a citlivě - všichni přece toužíme dát dětem to nejlepší, nechceme nic zanedbat. Bojíme se, abychom nebyli vnímáni jako lakomí, skoupí, nedbalí. Raději pořídíme víc, než aby nám něco chybělo. Jenže s "dobrem" to často není tak jednoznačné ani jednostrané.

Všechny ty věci a aktivity miminkům (i nám) něco dávají, a něco berou. Miminkům dávají ochranu a rozvoj, nám čas. Obírají nás o vzájemnou blízkost, o kontakt. Oblečení chrání dítě před chladem, ale brání kontaktu jeho kůže s kůží rodiče; autosedačka chrání před nárazem, ale vytrhává miminko z náruče; monitor dechu v postýlce hlídá, zda dítě dýchá, ale rodič je zase o kus dál - nepotřebný, zbytečný. Podobně jako u houpadla s kolotočem či jako pozorovatel odbornice PlayWisely.

Mám proto potřebu oponovat v současnosti dominujícímu stylu rodičovství, kdy nakupujeme, sháníme, pořizujeme - a v nejlepší víře předáváme stále větší část péče o své dítě někomu či něčemu jinému.

Podívám se nyní na některé výdobytky současné péče konkrétně.

Kočárek: Na dítě v šátku či jiném nosítku vidíte, dotýkáte se jej. Nemusíte je tolik oblékat. Jste mobilnější. Snadno s dítětem komunikujete. Snadno kdekoli a kdykoli nakojíte. Nošené děti jsou spokojenější a klidnější. A klidnější a spokojenější jsou i matky. Obejít se bez kočárku ve většině případů nejen lze, ale je to i velmi praktické a příjemné.

Autosedačka: S jistou nadsázkou říkám, že neznám větší týrání dítěte a matky, než je autosedačka. Dítě svázané v sedačce zoufale brečí, a matka je nesmí vyndat a pochovat. Dvojitý stres a trauma. Zlaté cestování vlakem!

Chůvička: Vysílačka chůvička vám umožní hlučet v obýváku, zatímco vaše dítě v klidu spí v ložnici. Navštívit sousedy, a nechat dítě spinkat doma. Jinými slovy: můžete se s ní chovat, jako byste dítě ani neměli. Ale je to to, co opravdu chcete?

Pamatuju na dávná slova kamarádky: "Rodičovská láska, to je to, co pocítíš, když to malý uřvaný škvrně konečně usne. A ty, místo toho, aby sis konečně šla po svých, zůstaneš, jen tak sedíš u něj, a dojímá tě až k slzám." Když zůstanete poblíž spícího dítěte, zažíváte jedny z nejkrásnějších rodičovských chvil. Je vážně škoda se o to ochudit.

Postýlka: Naše společnost je citlivá na práva dítěte. Diskutujeme, zda je možné dítě plácnout, zda na ně smíme zakřičet. Když se však příslušníci přírodních národů dozvědí, že naše miminka spí často sama v místnosti, projeví prý něco mezi překvapením a zděšením. Ponechat dítě v noci samotné je pro ně nemyslitelným týráním.

Má-li malé dítě z něčeho opravdovou hrůzu, je to to, že bude opuštěno - že rodič zmizí (někdo ho uloví, zabije, zajme). Zkrátka že zůstane samo - a zahyne. Miminka se sama bojí, potřebují spát blízko mámy nebo táty. Kompromisem může být postýlka se staženou postranicí, přisunutá na dosah k manželské posteli. Alternativou k rodičovským postelím a dětským postýlkám může být ale i veliká společná matrace. Když ji dáte na zem, výrazně tím zmírníte nebezpečnost případného pádu. Více o dilematu dětské postýlky viz článek Co odborníci nevědí.

Pleny: Miminka mají přirozenou potřebu zůstávat v čistotě: a dávají nám signál, že se jim chce (pomocí grimas, specifických zvuků, tělesného neklidu...). Jenže protože my jim dáváme plínky a na tyto signály nereagujeme, dítě časem rezignuje... Ženy přírodních národů, které děti nosí na svých tělech, zpravidla poznají, že dítě chce vyměšovat, a podrží je za tímto účelem na vhodném místě. U nás je tento trend nejznámější pod názvem bezplenková komunikační metoda. Ve zkratce jde o to být se svým dítětem v tak úzkém kontaktu, že reagujeme i na jeho potřebu vylučovat mimo hnízdo - tedy mimo naši náruč, mimo šátek či postel i mimo oblečení.

Odborná hra: PlayWisely je "ucelený, vědecky podložený a současně zábavný způsob," který "zapíná a vylaďuje smyslové, řečové, učící a pohybové dovednosti důležité pro rozvoj budoucích schopností" ... komplexní metoda, jež "rodičům pomáhá rozlišit, co je v zájmu maximalizace rozvoje dítěte nejlepší a díky moudrému hraní prohlubuje vztah s dítětem."

PlayWisely zní odborně a vědecky, nicméně citlivě reagující rodič a podněty běžného života dělají naprosto to samé. Aby se mminka dobře vyvíjela, nepotřebují žádné odborné, vědecky podložené způsoby hraní, ani akreditované lektorky.

Malé dítě potřebuje pečující, láskyplné rodiče. Vše ostatní je zbytné. Tím však rozhodně nechci říci, že ze všeho nejlepší je nepořizovat nic. Každá z nabízených propriet poskytuje určitý užitek a jsou rodiny, kde by se bez řady věcí neobešli. Nakupování všeho však často pramení z nejistoty či perfekcionismu rodičů, a může být rodině i na škodu. Vzdaluje nás totiž od našich dětí, narušuje vzájemný kontakt.

Jedním z výsledků je snížené rodičovské sebevědomí, vedoucí k nákupu dalších pomocníků. Dalším výsledkem je nižší hladina hormonu prolaktinu, který působí rodičovské nastavení dospělého. Péče o miminko nám pak nepřináší takovou radost, což může mít za následek další omezení kontaktu.

Když se mě nastávající rodiče ptají, zda je něco, co se opravdu vyplatí pořídit, doporučuji zpravidla pouze šátek na nošení a pár oblečků. Ostatní dle vlastního uvážení, způsobu života a aktuální potřeby.

Autorka je psycholožka, provozuje stránky www.skupinyprorodice.cz.