Re: Ano, ale...

Já nikoho nesoudím. Nevím, proč mě z toho pořád někdo podezírá.
Možná je to rázností projevu? Snahou číst mezi řádkama, co tam není? Já nechodím do krámů, kterejma je možný bloumat. Chodím do obchodu se zdravou výživou, farmářskýho obchodu, do sekáčů a na blešák. je to pohoda. Taková pohoda, že by mi nevadilo, kdyby byla menší, což s dalšíma dětma logicky očekávám. Moje dcera momentálně chodí jednou týdně(převážně z fin. důvodů, jinak by chodila víckrát) do LMŠ, kam ji vozím vlakem. Většinou v nosítku, protože klusat po silnici tři kiláky s rozespalým dítětem mi bere nervy. A čas. V jiný dny je se mnou doma, se mnou na vandru, se mnou na táboře, kde jsme 6 hodin denně kosili podmáčený louky, se mnou v čajovně, kde trávím, pokud tam jsem, dvanáct hodin(pracovně). A je to všechno opravdu neuvěřitelná pohoda.
Nebudu ji učit doma, protože je HODNĚ kolektivní. Měla jsem to v plánu, ale pro ni by to asi nebylo úplně nejlepší. Možná to budu nějak kombinovat... Nebo půjde na waldorfskou školu... Nevím.
Počítám s tím, že to s dalšíma dětma bude složitější. Ale ona to do teď byla i se vším tím nošením, balíkama látkovek a štrekou na vlak taková pohoda, že mám hodně velký rezervy... A mám hodně temperamentní dítě. občas si říkám, že mám tak nádherně klidnýho muže a Mar musí mít temperament ausgerechnet po mně... ale vlastně mi to vyhovuje. rozumím jí, vyblbneme se. A jinak, ne, nemyslím si, že šátek a látovky jsou samospasitelný, to je krávovina. Ale je to většinou součást výchovy, která řeší hodně věcí snadno, splavně a jednoduše.