Re: Něco mezi

Souhlasím. Toto je zase takový extrém. Kočárek jsem milovala, měla jsem ho vždy otočený směrem k sobě, dítě mě vidělo, mohli jsme si povídat. Se dvěma dětmi mi zajišťoval, že bylo kam dát odpočinout i to starší a leželi tam spolu oba. V kočárku oblečení na převlečení, jídlo, pití a já jen tak nalehko, žádné – dítě přede mnou, bágl za mnou.
Vlak … kde by se u nás vzal vlak? Autosedačka (vajíčko) byla super, dítě si s ní hrálo i když nebyla v autě a bylo to jedno z mála míst, kde usnulo. Edukativní hračky jsme tedy neměli, z neznámého důvodu jednomu dítěti stačila prázdná plastová lahev a druhé dítě jakmile začalo v 6-ti měsících lézt (proč tak brzo?!) přemisťovalo cokoli, co bylo po ruce.