Ano, ale...

Souhlasím. Ale nebyla bych tak radikální, až naivní. Vyjádřila bych to slovy "méně je více". Žijeme různě aktivní životy na různých místech, s různou podporou manželů a širší rodiny, s různým počtem různě starých dětí.

Autorkou popisovaná idylka je snadno praktikovatelná v bytě ve velkém městě s dobrou dopravní obslužností. Ale jakmile žijete na vesnici, kde vlaky nejezdí vůbec a autobusy jen sporadicky, jakmile máte starší děti, které potřebujete vodit/vozit do škol a školek, nebo dokonce nakoupit, jakmile máte zahradu, kde spoustu prací s dítětem v šátku zvládnete jen stěží (a to jsem s dvoutýdenním miminem ryla ), je třeba použít zdravý rozum a cit, a nepáchat kontaktní rodičovství za každou cenu. Já jsem v oněch téměř ideálních podmínkách povila prostřední dítě, čistotnou dcerku, která od narození vyměšovala do nočníčku, v kočárku poděděném po bráchovi trávila jen málo času, chůvičku jsme používali jen na návštěvách a dovolených (kam bychom se ovšem bez auta - třeba vlakem - dostávali fakt špatně). Třetí dítě se narodilo tamtéž, ale to už jsme rekonstruovali chatrč a pendlovali mezi městem a vesnicí, takže idylka žádná, naopak jsem ráda, že jsme se z toho nezbláznili. A to, že je dvouačtvrtletému chlapečkovi lhostejný bobek v kalhotách, je jen drobným vedlejším efektem našeho hektického přesunu z města

Jo, můj školák nechce chodit do žádného kroužku, ale školkačka jeden skvělý kroužek má, v okresním městě, kde jsem autem za 15-20 minut. Jednou se nám porouchalo auto, tak jsem koumala, jak se tam dostat busem/busem+vlakem, kdyby se nám to stalo zas. No nijak, nelze - tam by to nestihla, leda bychom tam jeli už ráno, ale kdo by mi vyzvedl školáka? A zpátky bychom se při troše štěstí dostali už večer . Jasně, kroužky taky nezapadají do onoho ideálu, ale že jedno z mých 3 dětí má jednou týdně kroužek není ještě žádná zavrženíhodná kombinace komerce a odkládání dětí .