Re: Ano, ale...

Protože, ehm, špatně čteš, resp. všichni špatně čteme a/nebo se vyjadřujeme

Když já píšu, že nesoudím, čteš to, jako že píšu, že ty soudíš. Ale to fakt není to, co píšu, a už vůbec ne to, co myslím . Nebo píšu, že jsem neměla čas bloumat s batoletem po obchodě, celkem autoritativně jsem ho popadla, poponesla k pár regálům, pak k pokladně, pak do auta. No a ty na to, že nechodíš do obchodů, kde by se dalo bloumat . By ses divila, jak naše batole rádo bloumá zdravou výživou . Ale hlavně to zní jako "heč, já nechodím do supermarketu, ale jenom do sekáče, zdravé výživy a na farmářský trh (takový idylický život já vedu!)" . Mně je tvůj životní styl blízký, právě proto je zvláštní, že naše komunikace vázne. Mám z toho pocit, jako že nemáš pochybnosti o tom, co a jak děláš, což je fajn, ale zároveň máš velmi silné pochybnosti o tom, jak si počínají ostatní. Jako bys měla potřebu se vůči nim vymezovat. Což by asi bylo v pořádku, asi jsem taky měla takové období, jen to vypadá podivně, když je to vůči někomu, kdo je vlastně sympatizant