Vidět přes stromy i les

Autorka asi udělala chybu, když mezi povzdechy nad tím, jak to šlo dřív snadno, aspoň jednou větou nezmínila, že se něco může hodit.

Jinak já v tom žádnou agitaci za odhození kočárků apod. nevidím, myslím, že smysl je v tom, neztrácet kvůli stromům ze zřetele les. Koneckonců i ta tzv. alternativní cesta může hrozit tím samým (v článku je to koneckoncu naťuknutý) - potřebujeme šátek, manduku, kurs toho a toho a toho, ostatně už jenom nevyslovenej pokyn zbav se toho a toho a toho může bejt stejně stresující, jako to pořiď si to a to a to. Obojí může bejt vedený docela útočně, s podtextem udělej to a to, jestliže chceš bejt dobrá máma (dobrej rodič). Což implikuje, že když to neuděláš, dobrej rodič nejseš, neděláš pro svoje dítě dost, i kdybys moh, zkrátka skrytě vydírat přes dítě, nesamostatnýho, bezmocnýho tvorečka je celkem snadný. A to tam ještě není zmíněná literatura, hlavně ta o vývoji, znám několik osob zmagořenejch přílišnou četbou rodičovský literatury, která, když jí je moc, původní účel - osvětu - obrací v naprostej zápor.

Je asi přirozený, že lidi chtěj mít pro děti takový nějaký potvrzení, že všechno bude určitě dobrý, tudíž se často snažej poctivě připravit a pak to vypadá jak chystání se do Himalájí. Jenže člověk se stejně na všechno nepřipraví, je lepší to rozumně omezit a něco řešit za pochodu podle potřeby, chuti a vnitřního naladění.