„Nemám žádné kamarády“ aneb Když je dítě outsider

Jedním z velmi častých hovorů na Lince bezpečí je téma potíží při navazování přátelství a následné samoty. Věta „Nemám žádné kamarády“ se ozývá ze sluchátka na Lince bohužel velmi často. Jaké jsou možnosti a jaké limity pomoci dětem v podobné situaci?

Jak dojde k tomu, že ve škole nemají děti kamarády?

Velmi často se něčím odlišují od ostatních. Vzhledem, prospěchem, (a to třeba i tím vynikajícím) nebo sociálním prostředím, ze kterého pocházejí. Mohou reagovat neadekvátně, rušit při hodinách nebo jsou agresivní, hyperaktivní. Je ale také mnoho dětí, které se s podobnými životními okolnostmi vypořádávají s lehkostí a přátelství uzavírají doslova na potkání. To, co bývá pojítkem osamělých dětí, bývá jejich nízké sebehodnocení a sebevědomí, ale také třeba psychické problémy. Stojí na okraji kolektivu a stávají se outsidery. S tím se nezřídka pojí také posmívání nebo šikana.

Možnosti a limity

Že je tato situace pro děti zatěžující není pochyb. Důsledek zátěže se může projevovat i častější nemocností, nočním pomočováním, uzavíráním se do sebe a omezením komunikace s okolím. Rodiče v podobných chvílích zažívají pocity bezmoci, protože do školního kolektivu zasahovat nemohou a určovat, kdo s kým se má kamarádit už vůbec ne. Mohou se svými dětmi o tom ale mluvit, upevňovat vzájemný vztah důvěry a porozumění a zkoušet společně vymyslet možnosti, jak z této situace ven. Zkusit odhalit příčinu a odstranit ji. Ne vždy je to ale možné.

Co ovlivní rodiče

Rodiče by především měli zvážit, zda je jejich dítě dostatečně zralé na vstup do školy, případně, zda přechod do jiné školy odpovídá intelektovým schopnostem dítěte a zohlednit i jeho sociální zralost. Také rodičovské nároky na pozici dítěte v kolektivu mohou být nereálné. Pro introvertně založené dítě může být požadavek „být šašek třídy“ nesplnitelný.

Jakou roli hraje škola?

I vyučující může ovlivnit dění ve třídě. Dítě se může buď učiteli svěřit, pokud mu důvěřuje, případně všímavý pedagog zaregistruje nerovnováhu sám a situaci řeší. Pomoc může také školní psycholog, který pracuje s dětmi individuálně nebo pracuje s celým kolektivem a učitelským sborem.

Nechtít být hned leader

Jinými slovy, mít reálné cíle. Chtít být všemi oblíbený, je totiž cíl nenaplnitelný. Stačí jeden opravdový kamarád, aby se člověk cítil ve škole lépe. I když to pro dítě může být obtížný úkol, je potřeba to zkusit. Kdo nic nezkusí, nic nezíská. Sounáležitost ke skupině formuje pocity sebehodnoty a jistoty, které si sebou může nést až do dospělosti a uplatnit je v dalších rolích a vtazích. Rodičovských, partnerských, pracovních. Je ale velmi důležité si uvědomit, že přátelství je daleko důležitější než být leader a oblíbenec třídy.

Kde vzít kamaráda?

Je možné zkusit to tam, kde se dítěti daří nejlépe. Přes to, co ho baví, v čem se cítí jisté. Přes zájmy a aktivity. Společné zážitky také upevňují vztahy a přispívají k vytvoření přátelství. Někdy může být vhodné s dítětem naplánovat, jak někoho oslovit a s čím. Dalším tipem je zapátrat v paměti, jak se skamarádilo v minulosti a úspěchem ověřenou strategii znovu použít.

Pozor na onlinová přátelství

Bez přátel v reálném životě je mnohem snazší uvíznout ve virtuálním světě a přátelství. Svým způsobem kamarádství suplují. Ale právě společné zážitky se v online světě tvoří jen těžko. Internetová kamarádství by měla stavět na skutečném přátelství v reálném životě a nebrzdit je v jejich vytváření.

Šikana

Někdy je problém hlubší, než se na první pohled zdá a fyzické nebo psychické ubližování děti skrývají. I dlouhodobé vyřazení z kolektivu může způsobit hluboké trauma. Pak je nutné situaci řešit se školou, která má povinnost šikanu šetřit a nastavit narovnání vztahů v kolektivu. Spojit se například se školním psychologem nebo jiným odborníkem i mimo školu, aby dítě dostalo zaslouženou péči a podporu.

Kam se obrátit:

Děti mohou volat Linku bezpečí, chatovat s námi nebo psát do emailové poradny. Rodičům a pedagogům doporučujeme naší Rodičovskou linku. V případě šikany se obrátit na školu a situaci aktivně řešit a nenechat se odradit strachem a obavami dětí. Vzorem pro chování dětí je přeci právě rodičovský přístup.