Poradna: Ve školce jsou děti hodné, doma zlobí

Dobrý den, někdy si nevím rady se svými dvěma předškolními dětmi. Když jsou ve školce, tak je paní učitelka moc chválí a říká, že poslouchají. Nikdy na ně nebyly žádné stížnosti.

Jakmile si je ale ve školce vyzvednu, začnou strašně zlobit už v šatně. Po nějakém čase se to zklidní, ale vždycky se strašně stydím, proč mě vůbec neposlouchají. Pokaždé odcházím ze šatny a říkám si, že jsem nemožná matka.

Abych vám mohl dobře poradit, potřeboval bych vědět, jak ono zlobení konkrétně vypadá. V jakých situacích děti neposlouchají? Zlobí jenom v šatně školky nebo i doma? Jaké jejich chování vám vadí a co byste chtěla změnit? Protože tyto podrobnosti neznáme, pokusím se vám předložit alespoň obecnější úvahu o poslušnosti a výchově. Doufejme, že v ní najdete informace, které vám pomohou projevům vašich dětí lépe porozumět.

Situace, ve které se právě nacházíme, má na naše chování zpravidla větší vliv, než si myslíme a jsme si ochotni připustit.

Pro děti si do mateřské školy chodíte zřejmě odpoledne nebo navečer. V této době už jsou samozřejmě unavenější než ráno a mají zvýšenou potřebu odpočinku, změny činnosti a pohybového uvolnění.

Jsou proto přirozeně živější, neklidnější a tím i neposlušnější. A to i tehdy, jestliže je jinak dobře vychováváte. Podobné chování známe i u dětí v mladším školním věku.

Nejvíce stížností na zlobení u nich nebývá ani tak od paní třídní učitelky, jako spíše od vychovatelek ze školní družiny. Ani vyzvedávání ze školky nemusí probíhat úplně v klidu a pohodě. Možná do školky spěcháte, abyste si děti přebrala včas. Z práce odcházíte na poslední chvíli. Asi jste i trochu nervózní, že všechno nestíháte, jak byste chtěla a jak byste si představovala. V tomto naladění vám možná vadí i to, co byste jinak přešla, nebo bez problémů vyřešila. Zamyslete se tedy nejdříve nad tím, kde byste v organizaci dne získala nějakou časovou rezervu. Nemohl by vás také při vyzvedávání dětí občas vystřídat tatínek nebo babička?

Proč děti ve školce nezlobí a poslouchají, a jinde je tomu naopak? V mateřské škole je obvykle více či méně pevně daný denní režim. Děti vědí, že po obědě jdou vždycky na chvíli spát, potom následuje svačina o odpolední zaměstnání. Požadavkům, které na ně paní učitelky kladou, se proto lépe přizpůsobují. Předškoláci mají totiž zvýšenou potřebu smysluplného řádu a pravidelnosti. Neměnný sled událostí je uklidňuje a dodává jim pocit jistoty. Víme, že starší batole či předškolní dítě vyžaduje před spaním stále stejnou pohádku, že medvídek musí být v postýlce výhradně na pravé straně apod. Této vlastnosti dětské psychiky byste mohla využít a pokusit se denní režim svým dětem lépe uspořádat. Jedná se o zavedení určité důslednosti. Nejprve v časovém sledu denních událostí, poté i ve vašich příkazech a požadavcích. Těch by nemělo být příliš mnoho. Avšak jestliže se už s dětmi na něčem domluvíte, měla byste trvat na tom, aby domluvu splnily.

Ze zkušenosti víme, že nejvíce neposlouchání, odmlouvání a vztekání bývá ve chvílích, v nichž právě teď hned po dětech něco chceme a domníváme se, že to nesnese odkladu. Chlapec je zabrán do hry a my chceme, aby všeho nechal a šel obědvat nebo si vyčistit zuby. Někdy pomůže, když dítě o našem požadavku informujeme dopředu. Lépe ho tím na změnu připravíme a naladíme.

Měli bychom si také ujasnit, které projevy nebudeme dětem tolerovat a co je pro nás skutečně výchovně důležité. Nedopustíme třeba, aby mluvily sprostě či ubližovaly druhým, ale v jiných oblastech jim ponecháme víc volnosti. Jde nám přece o to, aby všední den nebyl samá hádka a konfl ikt. Abychom naši rodičovskou energii zbytečně nevyčerpávali v maličkostech.

Připomeňme si znovu jedno ze základních vychovatelských pravidel. Pokud to jenom trochu jde, snažme se nezdarům a selháním předcházet. Pokoušejme se věci zařizovat tak, aby pro děti dopadly dobře. Abychom je mohli pochválit, a nemuseli je trestat. Trest obvykle rychle zastaví problémové chování, avšak nebývá dobrým vkladem do budoucna.

Pochvala a odměna vytváří pozitivní sebepojetí. Dítě získává uznání a ocenění od toho, kdo je pro něj důležitý a koho má rádo. Je to jiný motiv než strach či potřeba vyhnout se potrestání. Výchovné postupy a metody je přitom vhodné obměňovat a střídat. Ani nejlepší výchovná taktika neplní svou funkci věčně a za všech okolností. Navíc, když používáme pořád jeden postup, nezbývá vlastně nic jiného než stále přidávat na jeho intenzitě. Jestliže například dětem pouze domlouváme, jsou naše proslovy časem delší a hlasitější. Rodiče, kteří preferují různé zákazy, někdy zakážou dětem nakonec úplně všechno, co je zajímá a baví.

Píšete, že si připadáte jako nemožná matka. Všechno ale jistě není špatné. Vždyť paní učitelky vaše děti chválí. To považuji za důkaz vaší rodičovské zdatnosti a výchovných kompetencí. Není to spíše tak, že si připadáte nemožně před ostatními maminkami v šatně?

Druzí lidé nás ovšem obvykle sledují a zabývají se námi méně, než se sami domníváme. Mají totiž také svoje starosti. Jistě se snažíte vychovávat děti, jak nejlépe dovedete. Že se občas něco nepodaří nebo uděláte nějakou chybu, je vcelku běžné a normální.