Naše společnost

už je tak odřízlá od svých prapůvodních instinktů a přirozeného chování souvisejícího s mateřstvím a výchovou potomků, že většině lidí opravdu kojení na veřejnosti připadá nechutné. Soudím tak z anonymních diskuzí na internetu a v podstatě i z názorů mé mámy(mě nekojila)a babičky.
Já se naučila "blbce" ignorovat. Když jsem někde s dítětem a má hlad, tak ho prostě nakojím. Když je možné si zajít někam do ústraní, zajdu si a nakojím, když ne, má okolí prostě "smolíka", že se na takovou nechutnost musí dívat(i když v podstatě vidí jen hlavu dítěte). Abych byla upřímná, cítím se celkem pod tlakem, když dítě kojím déle jak jeden rok. Pro spoustu lidí jsem potom tak nějak "těžce alternativní" až ujetá matka, což mi přijde smutné, protože z hloubi svého mateřského srdce vím, že dělám jen to, co je pro mě a mé dítě přirozené. Mozkem to nějak neovlivňuji. Když už kojení nemá smysl, příroda to tak nějak sama zaregistruje a kojení se tak nějak samo ukončí.