Přidat názor k článku Dopravní výchova nejmenších

Svého 3 letého syna učím, že u silnice se musí vždy zastavit, rozhlédnout, pak ještě jednou rozhlédnout pak jít. Semafory zná a ví, co která barva znamená a co dělat. Takže ho ani nenapadne na červenou jít. Jezdíme spolu hodně v autě a tak mi i semafory říká a zároveň i co mám na tu barvu dělat. Policií ho zatím straším, že musí mít pásy v autě jinak by nás zastavili a dostali bychom strašně vynadáno a velikou pokutu a pak bychom neměli koruny na hračky. Jednou mi provlékl ruku skrz pás a od té doby policie funguje. O sanitce ví, že veze někoho když má bolení, tak se musí vždycky pustit, aby toho člověka mohli zachránit a proto všichni lidi i auta stojí. Řekla bych, že díky jeho zvědavosti a vyprávění různých příběhů, co jsem k danému tématu vymyslela, všechno dobře pochopil. Každopádně je jasné, že ho u silnice nikdy nepustím aby běžel sám, přeci jen co kdyby uviděl motýla, nebo nějakou hezkou kytku na druhé straně. Zatím se u silnice zastavuje sám třeba už metr od kraje a čeká až ho vezmu za ruku. Myslím, že čím dřív to děti pochopí, tím lépe. Zatím mám čas, ale až bude chodit do školy....už teď se bojím.