Dopravní výchova nejmenších

Dávno pryč jsou časy, kdy jste mohli bezstarostně posílat dítě samotné do školy a nemuseli jste se ničeho obávat. S narůstajícím množstvím aut na silnicích se zvyšuje i počet dopravních nehod, při kterých dochází k různým zraněním a úrazům, ale co je nejsmutnější - i ke ztrátám na životech. A právě nejmenší děti jsou nejzranitelnějšími účastníky silničního provozu.

Můj rodič = můj vzor

Chceme-li, aby si naše dítě vytvořilo kladný vztah k dopravní výchově, měli bychom s ní začít právě my, rodiče. Už při prvních společných procházkách dítě poznává okolní svět - auta, kola, semafory. A jsme to právě my, kdo dítě učí, jak se přechází přes cestu, co je to přechod pro chodce a proč se mu říká zebra, co znamená, když svítí na semaforu červená a proč policistům houkají houkačky.

Výuku bychom měli provádět hravou a nenásilnou formou, abychom dítě upoutali a samo začalo projevovat zájem o dané téma. Každý dospělý by měl jít příkladem a dodržovat všechny předpisy silničního provozu. Dítě těžko pochopí, že dnes můžeme jít přes přechod na červenou, protože by nám ujela tramvaj, ale jindy musíme čekat na zelenou.

Je důležité si uvědomit, že malé děti nejsou dostatečně zručné a nemají dost zkušeností, jakož ani pozornosti a schopnost posoudit situaci - na to, aby nebyly v provozu ohrožené. Malá výška dítěte způsobuje, že má omezený výhled na silnici, i zorný úhel pohledu je užší než u dospělého člověka. Často na silnici nevidí kvůli autům parkujícím u chodníků a nedokáže odhadnout ani rychlost a vzdálenost blížícího se auta. Je třeba na to myslet, když spolu budete přecházet přes cestu (nevycházejte na silnici zpoza aut), a vysvětlovat dítku, jak bezpečně zjistit situaci na vozovce.

Jak přispět k tomu, aby děti byly v silničním provozu v bezpečí?

Děti získávají povědomí o bezpečnosti v silničním provozu pozorováním ostatních. Následující tipy vám pomohou ve správném vedení dítěte k bezpečnému chování v silničním provozu.

Děti do 5 let

Vždy na dítě venku dohlížejte.

• Držte dítě za ruku, když se pohybujete v blízkosti aut.
• Vysvětlete mu, co děláte, když spolu přecházíte přes cestu. To mu pomůže porozumět tomu, jak se rozhodujete - kdy je bezpečné silnici přejít.
• Najděte pro dítě správný vzor, který bude napodobovat a kopírovat (např. postavičku z kresleného seriálu o dopravní výchově).
• Umožněte dítěti podílet se na výběru bezpečných míst pro venkovní hry.
• Dbejte na to, aby dítě vždy jezdilo na kole s doprovodem po chodníku nebo cestičce pro cyklisty a na hlavě mělo helmu.
• Oblékejte mu reflexní vestu či oblečení s reflexními nášivkami.
• Ujistěte se, že dítě pokaždé nastupuje do auta nebo z něj vystupuje na straně chodníku.
• Dohlédněte na to, aby dítě bylo v autě vždy správně připoutané.
• Zeptejte se na dopravní výchovu v předškolním zařízení, které bude váš potomek navštěvovat.

Mějte na paměti, že dopravní výchova dětí hraje významnou roli ve snižování počtu tragédií na našich silnicích.

Učíme se hrou

Dopravní výchova představuje dlouhodobý proces. V raném věku dítěte máme velký prostor pro množství zábavných her, jejichž prostřednictvím získá pevné základy. Proto vám nabízíme pár tipů na hry, s kterými můžete začít už u předškoláků.

Tipy na doma

Tip 1: Zahrajte si pexeso

Vyrobte si (nebo kupte) pexeso s dopravními značkami - nejprve základními, postupně jejich zásobu rozšiřujte. Uvidíte, jak rychle se vaše dítě naučí všechny dopravní značky. Můžete si vyrobit také pexeso s účastníky silničního provozu a různými dopravními prostředky.

Tip 2: Skládejte puzzle

Nakreslete si dopravní značku a potom ji rozstříhejte na několik částí. Dítě má za úkol poskládat ji, pojmenovat a vysvětlit, co znamená.

Tip 3: Písnička, básnička nebo hádanka na každý den

Připravte si pro své dítě na každý den písničku, básničku či hádanku. Na internetu jich najdete spoustu, případně můžete zapojit svoji fantazii a vymyslet si vlastní. Pro inspiraci uvádíme dvě říkanky z www.predskolaci.cz:

SEMAFOR

Co máš dělat na červenou,
když se kolem auta ženou?
Na chodníku klidně stát,
v jízdní dráhu nevbíhat.
Co znamená tahle změna,
když je žlutá rozsvícená?
Připrav se a pozor dej,
čekej, nikam nespěchej.
A když svítí zelená,
co to, děti, znamená?
Malí jako velicí -
všichni přejdou silnici.

KŘIŽOVATKA

X je nejen písmenko,
ale taky značka.
Uhodneš ji, panenko?
To je přece hračka!
To už hádat nebaví
ani batolátka!
Každé škvrně dneska ví,
CO JE KŘIŽOVATKA.

Tip 4: Knihy, dětské časopisy, pracovní sešity a omalovánky

Kvalitních učebních podkladů s tematikou dopravní výchovy pro nejmenší děti není na našem knižním trhu příliš, ale nějaké se sehnat dají. Například nakladatelství Fragment nabízí pracovní sešity Dávej pozor na auta (1. a 2. třída) a Dávej pozor na přechodu (3. a 4. třída), jejichž součástí je i pexeso s dopravními značkami. Předškolním dětem je určena omalovánka s říkankami Dopravní značky naší Kačky. Nakladatelství Svojtka ve své edici Učíme se hrou vydalo Dopravní předpisy (hádanky a cvičení), publikace s názvem Bezpečně do školy je z nakladatelství NOMILAND.

Dopravní výchovou jako jednou ze svých složek se zabývá také BESIP (www.ibesip.cz) - oddělení Ministerstva dopravy, odboru komunikace s veřejností. Na jeho webu najdete přehled vydaných naučných materiálů pro děti různého věku, informace o dětských dopravních hřištích aj.

Na trhu jistě narazíte také na dětské časopisy, které se ve svých rubrikách věnují dopravní výchově, jakož i pracovní sešity pro předškoláky zaměřené na dopravní výchovu.

Tip 5: Udělej si svoji značku

K této aktivitě budete potřebovat vystřihnuté tvary značek (kruh, trojúhelník nebo kosočtverec, případně jiné tvary dopravních značek). Dítě na základě předlohy vybarví svoji vlastní značku. Po dokončení můžete na zadní stranu nalepit špejli a zapíchnout ji do krabičky od zápalek vyplněné plastelínou.

Tipy na ven

Tip 1: Pohádka "O hloupém Honzovi"

Povězte dítěti pohádku O hloupém Honzovi, který se vydal do světa hledat štěstí, ale zabloudil, opustil pohádkový svět a najednou se ocitl v našem světě lidí, kde nic nezná - cesty, chodníky, semafory, dopravní značky či dopravní prostředky… Úkolem dítěte je "hloupého Honzu" všechno naučit - jak se přechází přes cestu, co znamená, když svítí na semaforu červená, jaký význam mají jednotlivé dopravní značky atd.

Tip 2: Dopravní hra - město

Na hřišti si křídou vyznačíme silnice, přechody pro chodce, jednotlivé křižovatky, obchody, náměstí, parkoviště, dopravní značky. Dětem dáme do rukou papírový volant - mohou "nastartovat" a vyrazit do města. Dohlíží nad nimi ovšem "pan policajt", který jim dává pokuty, když poruší nějaké pravidlo silničního provozu. Pokud děti dostanou pokutu, musí říct proč - co udělaly špatně.

Tip 3: Hra na taxi

Udělejte si s dítětem volant z tvrdého papíru, a když půjdete ven na procházku, "zavoláte si" taxi. Ale protože taxikář neví, kde přesně bydlíte, navigujte ho. Tímto způsobem se naučíte a procvičíte si, kde je vlevo a kde vpravo.

Tip 4: Cesta autobusem

Po cestě na výlet městskou hromadnou dopravou se snažte dítku vysvětlit všechna důležitá pravidla chování cestujícího. Na zastávce má stát klidně a dávat pozor, jestli není příliš blízko okraje vozovky. Řekněte mu, že při nastupování a vystupování se musí pevně držet vás nebo madla. Také je důležité mu objasnit, že pro jeho bezpečí (hlavně pokud má méně než 6 let) je lepší, když sedí, než aby stálo a drželo se madla.

Tip 5: Navštivte dopravní hřiště nebo mateřské centrum

Informujte se o možnostech dopravní výchovy pro nejmenší v okolí vašeho bydliště. Možná zjistíte, že nedaleké dopravní hřiště je funkční a otevřené i pro veřejnost anebo že vaše mateřské centrum organizuje kurzy dopravní výchovy pro nejmenší. Podrobný přehled dopravních hřišť najdete na již zmiňovaném portálu www.ibesip.cz.

Tip 6: Odkud je slyšet zvuky?

Zavažte dítěti šátkem oči, zatočte ho na chodníku a potom se zeptejte, odkud přicházejí zvuky z okolí (např. autobusu, tramvaje, lidí). Zjistíte tak, zda dokáže poslouchat zvuky a identifikovat, odkud přicházejí. Tato schopnost je velmi důležitá při samostatném přecházení dětí přes cestu.

Děti ve věku 5-9 let

I na děti v této věkové kategorii v dopravním provozu vždy dohlížejte.

• Povídejte si o značkách a semaforech. Nechejte své dítě vybrat místo, kde je bezpečné přejít přes cestu, a promluvte si o tom proč.
• Naučte ho, jak přecházet přes silnici pomocí pravidla "stůj, dívej se a poslouchej": stůj před obrubníkem (ve vzdálenosti délky jednoho a půl kroku dítěte), dívej se, poslouchej a potom se rozhodni, jestli je bezpečné přejít na druhou stranu. Dítě může vstoupit na vozovku jen za předpokladu, že se podívá vlevo, potom vpravo a zase vlevo, a jen tehdy, pokud se nepřibližuje auto. Nesmí vstupovat na silnici zpoza zaparkovaných aut, která mu znemožňují výhled, má zásadně přes cestu přecházet po přechodu a co nejkratší cestou. Nesmí vstoupit do vozovky, když je na semaforu pro chodce červená, může přecházet výhradně a jen na zelený signál a přecházení co nejrychleji dokončit i tehdy, když se rozsvítí červená.
• Pro cestu do školy spolu vyberte nejbezpečnější variantu chodníků a použijte přechody pro chodce. Doprovázejte své dítě na cestě do a ze školy.
• Zredukujte ježdění na kole na parky, hřiště či školní areály a chodníky - s dohledem dospělé osoby.
• Ujistěte se, že dítě nosí vždy přilbu, když jede na kole.
• Zajímejte se ve škole, kterou navštěvuje, jaké předměty zahrnující oblast dopravní výchovy zde vyučují a v jakém rozsahu.

Děti ve věku 10-13 let

Dítě je v tomto období vnímavější, zlepšují se jeho schopnosti odhadu i soustředění. Důležité je, aby i dítě v tomto věku vždy používalo pravidlo "stůj, dívej se a poslouchej", když přechází přes cestu. Mělo by znát dopravní předpisy a pravidla silničního provozu ve zjednodušené formě. Provázejte ho na cestě do a ze školy, pokud (dokud) není schopno samo bez problémů projít naučenou trasu. Zvolená cesta má být z dopravního hlediska co nejbezpečnější. Hledejte bezpečné cesty (z dopravního hlediska) k místům, která vaše dítě často navštěvuje. Dohlédněte, aby nosilo dobře viditelné barvy.

Uvádí se, že u dětí mezi 12. až 15. rokem je největší riziko zabití nebo vážného zranění, protože se domnívají, že už všechno "vědí". Je proto třeba jim připomínat, že "opatrnosti není nikdy dost"!

Nebuďme lhostejní!

V listopadu loňského roku přišla o život na přechodu na pražském Žižkově při cestě domů ze školy osmiletá Anežka - ačkoli přecházela na zelenou, srazilo ji nákladní auto vyjíždějící ze stavby. Tato tragická událost vešla v povědomí také díky tomu, že její otec Bradley Walker se rozhodl bojovat za bezpečnější pražskou dopravu. Kontaktoval radnici Prahy 3 a o. s. Pražské matky, které se zabývá podporou bezpečné, samostatné a zdravé dopravy dětí. Přes veškeré úsilí zůstává dopravní prostředí v okolí nebezpečné křižovatky i po více než půl roce od tragédie téměř beze změny.

Ze stránek www.prazskematky.cz jsme si vypůjčili větší část dopisu Bradleyho Walkera. Věříme, že vás jeho slova přimějí důsledně dohlížet na bezpečnost svých dětí, učit je správnému chování v silničním provozu a nebýt lhostejnými k dopravní džungli - zejména ve velkých městech.

Jmenuji se Bradley Walker. Anežka Stickney byla má dcera a byla usmrcena náklaďákem 19. listopadu při cestě domů ze školy. Nebyla Češka, nicméně narodila se tady, mluvila plynně jak česky, tak anglicky a vyrůstala v obou kulturách. Přecházela Rokycanovu ulici po přechodu na zelenou, když z Prokopovy ulice zatáčel doprava nákladní vůz a srazil ji. Když měla deset minut zpoždění oproti tomu, než bylo obvyklé, její matka se ji vydala hledat a našla ji na ulici. Já sám přijel o několik minut později, abych sledoval záchranáře, jak se ji snaží oživit.

Bylo jí osm let a chodila do třetí třídy v Lupáčově ulici. Chození domů ze školy jí dodávalo sebedůvěru a byla pyšná na to, že pomáhá mámě, která se doma stará o malého bratříčka. Stále jsem přesvědčen o tom, že děti by měly chodit ze školy domů samy. Je to důležitá část jejich výchovy a učení se zodpovědnosti.

To, co mě teď trápí, není osud můj ani mé dcery, ale příštího člověka, který zemře na ulicích Prahy…

Každý člověk na tomto světě má svoji odpovědnost. Někdy jde o odpovědnost profesní, v rámci plnění pracovních povinností, jindy o odpovědnost úřední, při výkonu úřední moci, a jindy jde o čistě osobní, lidskou odpovědnost. Pokud na sebe nemůžete vzít profesní odpovědnost zařídit, že staveniště bude tak bezpečné, jak by mělo být, nebo úřední odpovědnost zajistit, že vaše ulice, křižovatky a stavební povolení budou řádně navrženy, pak minimum, co můžete udělat, je přijmout osobní odpovědnost za své chování. My VŠICHNI sdílíme tyto cesty. Tramvaje, autobusy, auta, kola, chodci, my všichni musíme sdílet tento prostor v tomto hustě osídleném centru města. Pokud lidé budou nadále lhostejní ke své odpovědnosti vůči spoluobčanům, lidé budou i nadále umírat.

Moje dcera neměla šanci, její život skončil dříve, než mohla být převezena do nemocnice. Ale existuje šance pro ty, co dosud žijí, pokud každý občan Prahy přijme odpovědnost za zdraví a bezpečnost svých spoluobčanů. Tohle je okamžik, kdy přesvědčení "tady nemohu nic udělat" nebo "to není možné" musí zemřít, aby lidé společně mohli žít v bezpečí. Můžeme řídit bezpečněji. Můžeme požadovat, aby naše vláda vydala více peněz na to, aby naše ulice byly bezpečnější, a můžeme učinit naše podnikání bezpečnějším pro občany a zákazníky.

Chovejte se, prosím, bezpečněji a odpovědněji, ať už za vás samotné, za vaši vládu i za ostatní lidi kolem.

Kdyby jen jeden jediný život měl být zachráněn, tak nezemřela zbytečně…

Článek je z červencového čísla časopisu MÁMA a já. Obsah čísla najdete zde.

Objednejte si v průběhu července 2010 předplatné časopisu MÁMA a já na jeden rok a získejte automaticky dáreček – oboustrannou přebalovací podložku KAARSGAREN.