Přidat názor k článku Dopravní výchova nejmenších

Na moji spolužačku ve 3.třídě takto zamávala jiná spolužačka na druhém chodníku. Dopadlo to tragicky. Nepochybuji o tom, že devítileté děvče vědělo co a jak kde přecházet. Ale ... jsou to děti. Neposedné, nezbedné, se špatným odhadem.
Svoji dceru taky učím co a jak. V září začne chodit do školy. Před školou máme přechod a semafor. Ale stala se nám taková příhoda, kdy jsme si stiskly tlačítko, počkaly na zeleného panáčka. A auto, které se blížilo k přechodu ani nepřibrzdilo a klidně jelo na červenou přes přechod. Kdyby dcera opravdu vyrazila na zelenou, byla by pod autem. Naštěstí zrovna nějak naskakovala na koloběžku a tím se trochu zdržela a taky já jsem byla ve střehu. Kdyby zrovna přecházelo třeba samotné dítko, na kterého na druhé straně mává kamarád, kdoví jak by to dopadlo. Dítě už se vidí třeba jinde - u kamaráda doma, na hřišti a nedělám si vůbec iluze o tom, že v tu chvíli se bude maximálně soustředit na dopravní situaci.
Současně s tím, jak dětem vštěpujeme, co mají a co nesmí na ulici, musíme dodat, že jsou dospělí, kteří pravidla nedodržují.