Přidat názor k článku Rakovina duše

Ja Vas chapu.Take jsem si tim prosla a az uz jsem stala primo pred otazkou smrt,nebo zit,vybrala jsem si zivot.Vzala jsem si svuj zivot pevne do svych rukou.Teprve tehdy jsem pochopila,ze je to jen muj zivot a ze mi do nej nikdo nebude mluvit a rikat co smim,nesmim,mela bych,nemela bych.Ja sama si rozhodnu co a jak.Zadny clovek pod sluncem neni nic vic ani min,nez co jsem ja.At uz je to ucitel,doktor,reditel,uklizecka,bezdomovec.Zacala jsem se zajimat o psychologii.Smirila se se svym detstvim,odpustila sve matce(pochopila jsem ze to jinak neumela a neumi),ale nezapomela.Muzu se sni videt a bavit,ale rady do zivota od ni nehledam.Uplne jsem zmenila svuj pohled na svet.Beru jej,takovy jaky prichazi,stim ze mam sve cile.Po malych kruckach si za nimi jdu.Co bude v budoucnu nevim a nevi to nikdo.Resim pritomnost.
Odsouzeni druhych lidi beru tak,ze je to jejich problem.Nezapadam do jejich tabulek,tudis me neberou.Ani moji vlastni rodice.Poznala jsem jaci opravdu jsou mi znami.Odsouzeni druheho cloveka je tak jednoduche,ale pochopeni cloveka,to chce silu osobnosti.