Přidat názor k článku Rakovina duše

Chapu.
Byla jsem divna odmala.
V sedmnacti jsme stala s praskama v ruce - a dala je zpet, bojovala jak diva proti.....
vsem, rodicum, sobe....
Dostavala se z toho a do toho...
Ve 29 zkolabovala nervove...
Tydny JENOM brecela...
Hledala pomoc v therapii...
nic moc ale podrzelo to...
pak mela "nehodu" kdy jsem cekala na smrt (v mori, vlny, skala...)
Dva vedle me zemreli, ja se udrzela protoze to mlaceni o skalu strasne bolelo...
A pak jsem najednou byla zpet na svete.
Ten pocit - ja jsem jeste tady a ten svet je nadhernej...!!!!
Jsem bojovnik a vitez!

Od te doby je to lepsi.
Obcas si tenhle pocit musim pripomenout.
Vedomi, ze se "vzdycky muzu zabit" - mam to jedno "vychodisko" ....
Mam to porad v sobe ale...:
Ale ja ted VIM, ze to vychodisko neni, pri mym cekani na ten konec jsem citila i "jiny", nehmatatelny "veci"...."bytosti"....

Treba to chce jit az na hranici a pak ma clovek moznost volby protoze VI....