Přidat názor k článku Rakovina duše

Gratuluji vám všem, které se léčíte, dáváte šanci nejen sobě, ale i svému okolí.

Můj přítel má tyto pocity, pořád, jenže si nepřipadá nemocný, je to jeho "životní postoj". Občas to proloží agresí, aby mi následně vysvětlil, že mě chtěl od sebe odehnat, aby se mohl v klidu a bez výčitek zabít. Mluví o tom jen se mnou. Občas na mě křičí, že tu depresi vyvolávám já, druhý den mi vysvětlí, že měl plnou hlavu toho zla, které je v něm a já jsem jediná blízko, tak to vyleje na mě, že to není moje vina.

K doktorovi zkrátka nikdy nepůjde a já vím, že ho nemůžu nechávat samotného doma. Miluju ho, miluje mě, ale život s ním je někdy těžký. Občas si říkám: "tak už to udělej, vždyť už to nejde vydržet" sálá z něj taková životní únava, deprese, beznaděj, že nevím jak žít a já sama ztrácím smysl života.

Ještě jednou, gratuluji vám!