Tím, že rodiče předávají svůj vztah k zvířatům dětem, bych si nebyla tak jistá. V naší rodině nikdy zvířata nebyla a mamka mi nikdy nechtěla žádné dovolit. Nakonec v našem tehdejším pidibytě (45 m) se postupně sešla kočka (v mých cca 10 letech), dva potkani(mých 15) a velký pes(v 17ti) a ani jeden z nich se určitě neměl špatně (se psem jsem trávila denně venku 4- 6 hodin). Kvůli psovi se se mnou také rozešla má velká první láska - nevyhovovalo mu, že se všechno točí kolem psa - abych ho stihla večer vyvenčit, aby nebyl přes noc doma jenom s mamkou, aby měl dostatečnou odpolední procházku... A když jsem se stěhovala pryč, bylo to se zvířaty, rozhodně bych je mamce nenechala, protože ačkoliv je má ráda, je na ní vidět, že je mnohem spokojenější, když jí žádná kočka neškrábe nábytek a žádný pes nepouští chlupy na gauči....
Dneska je psovi 7 a čtvrt a za tu dobu jsem bez něj strávila asi 14 dní celkem ( z tpoho týden byl povinný pobyt v Německu, když mu bylo půl roku). A když si hledám práci, tak s ohledem na délku pracovní doby a na to, jestli tam smí se mnou...
Předchozí