Přidat názor k článku Rakovina duše

Nevím.Když jsem měla tyto myšlenky,neuklidnilo mě vůbec nic,ani povzbuzující řeči druhých,ani to,že mám děti.Děti byly zrovna tehdy v období puberty a miminkovském,takže nic moc.Dnes má ten pubeťák 23 a miminko 7 let.Mladší chlapeček je úžasný,strašně mě miluje a potřebuje,neumím si představit,že bych ho teď opustila,denně mi říká,jak mě má rád.Starší mě má celkem na háku,ale to je asi normální.Nevím,jak se to tehdy překulilo,ale čas běžel a miminko rychle rostlo a jeho láska ke mně byla vlastně vysvobozením.Přitom mám super manžela,ale ani to tehdy nepomohlo,vždycky jsem si řekla,že by to beze mně zvládli.Dnes vím,že mladší syn by to beze mně nedal.Už jsem vyléčena.Určitě souhlasím s tím,že si člověk nese své jizvy z dětství celý život.Ty jsou prapůvodcem všech těchto nevyrovnaných stavů.K tomu přibudou nějaké nepříznivé-byť pro zdatné a silné jedince řešitělné-situace a je to tady.Zkus si ještě pár dní udělat čárku....