Přidat názor k článku Příběh o odmítnutí amniocentézy s dobrým koncem

Nezvládla bych ani těhotenství, kdybych už v polovině věděla, že dítě bude postižené, a já bych nevěděla jak.
Nezvládla bych péči o dvě zdravé děti, a jedno jiné, bylo by mi líto, ty dva zdravé zanedbávat.
Nezvládla bych, že by se ode mne odvrátila rodina - byla jsem na AMC, hrozilo riziko postižení, a všichni mi to vymlouvali.
Nezvládla bych pomyšlení, že kdybych teda přece jen postižené dítě měla, tak kdybych umřela, nikdo by se o něj nepostaral, a skončilo by v ústavu.
Nezvládla bych, že by mě nejspíše opustil manžel, protože já sama mám větší zdravotní problémy, starší syn je ADHD a často nemocný, takže by takový nápor už asi neunesl.
Nechtěla bych, aby jsme nemohli jako rodina hodně cestovat, zvláště, když jsou synové hodně zvídaví, a měla bych strach, že by mi to jednou vyčetli.
Měla bych strach, že by postižené dítě bylo v pubertě a dospělosti sprosté a agresivní, což polovina z nich je.
Určitě by mě ještě několik věcí napadlo, ale jdu si hrát se syny.